Skyline

Přátelé, kamarádi (jasně, zase stejný oslovení, ale vymýšlejte si pořád jiný)
hlásíme, že jsme živí :)
Jelikož já jsem v širších kruzích považován za osobu nedůvěryhodnou a často bývám neprávem nařčen z toho, že si vymýšlím a přeháním, tak přenechám popis našeho přechodu místních velehor Vaňousovi do jeho okýnka, páč mně byste určitě zase nevěřili...
Jen bych snad poznamenal, že jsme za celou dobu nepotkali ani jednoho člověka. V podmínkách který byly by tam taky lezl jenom magor.
No a jelikož to hlavní bude na Vaňousovi a na fotkách, tak já vám napíšu aspoň nějakou blbost. Tak například náš jídelníček.
Ráno snídáme ovesné vločky s marmeládou.
K obědu míváme polívku nebo jinou pytlíkovou sračku s ovesnýma vločkama a marmeládou (to proto, že nemyjeme hrnec a vločky a marmeláda v něm zůstávají od snídaně) popřípadě sníme nějakou hnusnou konzervu. Ta je bez vloček, páč to žerem rovnou z tý konzervy.
K večeři míváme těstoviny, popřípadě rýži s tím co dům/stan/Evžen dá... což je většinou tuňák z konzervy.
Čili shrnutí? Nenávidíme pytlíkový sračky a konzervy všeho druhu. Ovšem poslední dobou investujeme do kuřete, takže aspoň něco. Vaňous ho zrovna šel koupit a právě se vrátil a... kuře už nemaj... paráda.
VO:
Tak teda já k našemu přechodu jen krátce, páč mám hlad a těšim se na večeři:-))) Ráno sme vyrazili a nechali Evžena na konci trailu a dojeli na začátek. Po prvních 8km, který se táhly lesem se před náma otevřela krajina plná zasněžených vrcholů hor. První den sme ušli 2Okm s plnou polní( kolem 20 kg, podle zásob vody) a vyškrábali se do 2200m.Asi 2km před naším tábořištěm se strhla sněhová vánice a během 15minut bylo okolo nás bílo. Večer sme postavili stan, uvařili večeři,pověsili jídlo na stožáry, aby nám ho medvědi nesežrali a zalehli. V noci klesla teplota z běžných -1 tak hluboko, že sme nenašli na teploměru rtuť, tak sme teploměr usilovným dýchýním zahřáli a dostali rtuť na - 11 a to se už dalo vyržet:-) Ráno nás čekal výstup do 2500m a pak dlouhá cesta po hřebenech. Po zdolání nejvyššího bodu se nám velehory ukázaly ve vší kráse. Do toho fičel ledový vichr z hor silnější než z Cimrmana:-) To byla nejkrásnější část celého přechodu. Brodili sme se sněhem po hřebenech a přes vrcholy hor a každou chvíli se před námi otvíraly nové výhledy. Pak už následovala dlouhá a náročná cesta dolů a po 50km nás dole čekal Evžen:-)

Každopádně to byl, ač trošku extrémní, nezapomenutelnej zážitek a jedno z nejlepšího co jsme tady v horách zažili. No mrkněte na fotky :)

No a na závěr:
Mámy, začněte vařit.
Tátové, nakupte a vychlaďte piva.
Kamarádi, začněte nalejvat zelenou.
Hospodský, naražte sudy...
páč my už to máme za pár :)

Z Jasperu, Miky a Vaňous

Kanadská polární noc

má zvláštní moc.
Každého přepadne... zima :)
...
Tam kde hy, tam kde hy, tam kde hynuli vlci,
tam kde hy, tam kde hy, kde hynuli sobi,
Miky a Vaňous se přizpůsobí :)
VO:
Tak sme se zas na chvilku připojili na net, tentokráte z Jasperu a na přání pár foteček. Máme jich moooc, tak na většinu se dostane až doma. Zítra ráno vyrážíme na dvojdenní 50km přechod hor. Nejvyšší bod je přes 2500m a náš nocleh přes 2000m. Očekávaná teplota přes noc minimálně -10. Nad 2300 je už sníh a možnost lavin, útoku medvěda, pumy, losa nebo veverky:-))) Tak to snad přežijem a v pátek večer se zas ozvem

Opouštíme Banff...

... opouštíme signál a taky opouštíme internet, takže vám ještě věnujeme pár řádků a pár fotek než navždy zmizíme :)
Tak to by asi bylo těch pár řádků a teď těch pár fotek.
Mějte se a pokochejte se :)
Z Banffu zdraví Miky a Vaňous.

tam za horou v rákosí :)

jakpak jsme to asi udělali? :)

Já jsem Forrest, Forrest Gump :)

MiaVavho (Miky a Vaňous v horách)

Hola hola,

podařilo se nám naladit na našem počítačovém přístroji internet a po pár dnech kdy, které jsme strávili v národním parku Yoho a zažili lehce (čti krutě) extrémní podmínky (více v populárním Vaňousově okénku) se opět hlásíme ze zámoří. Momentálně vegetujeme v národním parku Banff a řekněme si to otevřeně... je to tady víc než geniální :) Teď jedno malý podváděcí přiznání. Píšeme tenhle příspěvek v kempu, popíjíkme u toho pivečko a čekáme na medvídka :) až to dopíšeme, velice chytře si ho uložéme a až zítra ulovíme ve městě na lavičce před kavárnou načerno internet, jen ho v rychlosti pošleme. Já vim, jsme bedny :) No a teď k tomu, co jsme za těch posledních pár dní zažili. Takže po posledním příspěvku následoval přesun zpět na pevninu. Když jsme vjížděli s Evženem na loď, byli jsme dost vystresovaný. Přiznejme si, že tlačit se nám nechtělo. Sedíme a čekáme... hrobové ticho... ozve se pokyn "Nastartujte automobily"... stres, nervozita, pot až na prdeli... ruka uchopí klíček, směřuje do zapalování... nikdo nemluví. Pocit na blití. Otočení klíčkem... EVŽEN NASTARTOVAL. to bylo radosti :) Ostatní posádky se otáčí proč vychází z nejstaršího červeného vozu takový řev. Ten byl bohužel tak hlasitý, až probudil řidiče auta vedle nás, což nám zkazilo předstartovní prdel, páč jsme si mysleli, že bude chrápat dál a že to tam s Evženem blokneme ve dvou :) Ještě bych uvedl některé hlášky spojené s Evženem.

1) Evžene, ty stará kurvo

2) Ještě to nestartuj, počkej až do poslední chvilky, jinak uvaříme motor.

3) Hele a co budeme dělat když nastartuje?

4) Tlačíme s usměvema další a další.

Na pevnině měl následovat urychlený přesun do Okanagan valley, což je kanadská poušť... jenže Evžen je debil. Odmítal jet vyšším rychlostním stupňem než stupněm tři, což mělo dva příčinné následky. Zaprvé jsme jeli brutálně pomalu a za druhé se nám motor zahřál tak moc, že z toho praskla hadička. No ale páč jsme kluci šikovný, tak jsme to ráno spravili a uvedli Evžena do provozuschopnéhéo stavu (na 5O kilometrů), pak nám Evženka opravili automechanici a od té doby šlape jako hodinky. Dokonce i řadí a startuje, ale je nám celkem jasný, že se opět posere až ho budeme chtít prodat a budeme tomu čínskýmu kreténovi co vede autobazar tvrdit jak je to spolehlivý auto a že jsme s nim neměli ani jeden problém. No představa jak tlačíme na dvoře autobazaru...No ale pojďme dále. Se spraveným Evžou jsme dojeli až na poušť. Popíšu vám situaci ihned po příjezdu do kempu ve večerních hodinách. Přicházím k okénku a debatuji s majitelek kempu o ceně (20 dolarů za dvě osoby se mi zdá skutečně moc). Přichází Janča, obrátím se na ní a povídám "Ty vole, to je drahý jako svině, von chce dvacku za dva lidi". Janča nevěřícně kroutí hlavou, já taky a majitel taky... to je divný, ten by kroutit neměl. "To víš, cos čekal... a to jsme to ještě zlevnili z 35, levnější neseženeš"... "Jéé (kurva), vy mluvíte česky?" No trošku trapas, ale co naděláte. No jinak poušť byla vynikající, bylo tam teplíčko, v noci cvrkaly cikády, chodili jsme skoro nahý... druhej den jsme to tam omrkli a frčeli dál. Přesunuli se o párset kilometrů jinam a tam nás čekal mráz... a velkej :) Vaňousi, máš slovo :)

VMO(Vaňousovo mega okno)

Tak já bych ještě vzpomenul naše nelegální překročení hranice do USA, ale to si necháme na doma:-) Taky bych chtěl všechny ujistit, že sem po bodnutí buď mega velký včely nebo spíš sršně v poho. Trochu mi otekla ruka, ale díky našim spolucestovatelkám a skoro doktorkám Janče s Terkou sem se rychle vyléčil:-)))A teď k našim cestovním podmínkám. Jak už Miky naznačil, tak tady v horách začíná pomalu už zima. Sice je přes den krásný počasí, svítí sluníčko a je nám teplo, i když se pohybujem většinu času nad 2000m, tak večer, když zapadne slunce, tak v našem táboře ve výšce 1700m klesne teplota pod bod mrazu. -8 není žádná prdel ,ale ve stanu se to dá přežít:-))Akorát ráno jsme zmrzlí my, stan a taky Evžen, kterýho pak musíme nějakej čas rozmrazovat:-) Je to tady ale nádherný. Krásný hory, nádherný jezera a obrovský vodopády. Měli sme velkej problém vybrat jen pár fotek jako takovou ochutnávku:-)))A protože nevíme, kdy se zas dostanem na net tak zveřejníme náš předběžnej plán. Teď se budem ještě tejden toulat Banffem a pak se přesuneme na tejden do Jasperu. Pak už se budem přibližovat zpátky k Vancouveru, ale po cestě chcem sjet na kánoji jezero v parku Wells Grey a stavit se ve whistleru, kde se budou konat OH v alpském lyžování.Dál nás čeká zápas NHL Canucks proti Mighty ducks, večeře u Omara,hodina španělštiny na UBC a podle toho co nám píšou naši kámoši asi taky velká kalba, tak se snad tak nevožerem, že by nám ulítlo letadlo:-)))

Tak my se pomalu odebereme do stáněte. Dobrou noc.

Ha, a teď už je druhej den a my jsme v Banfu :) Mějte se, MaV