Ono se taky klidně může stát...

... že dám co nevidět tomu našemu Rákosníkovi v práci přes držku. Už mě chlapec začíná pěkně vytáčet. Poslední kapka byla dneska, když nám přinesl štětce, že se nám s nima prej bude výborně natírat - paráda. A pak přišla osudová věta, že nám je prej strhne z výplaty... Co??? Měl jsem neskutečně obrovskou chuť narvat mu je do pr... no víte kam, že :) A pokud možno tou chlupatou stranou :) Takže jsme mu dneska s Vaňousem názorně předvedli co to znamená nízké pracovní nasazení. Ne že bysme snad pracovali ještě pomalejc než obvykle (to už totiž moc nejde - samozřejmě jen vtip :) dřeme jako barevný na hranici absolutního vyčerpání :)) ale já například jsem si dával každejch deset minut pauzu na pití a chvilku po ní jsem si dával pauzu čůrací :) pak jsem zase chvilku svoji novou VLASTNÍ OSOBNÍ štětkou čmáral po zdi a šel jsem se zase napít... atd :)

Jedinej okamžik kdy jsem makal jako ďas bylo, když jsem něco natíral na střeše. Jak už z posledních příspěvku víte, tak se tam bojim, a proto jsem to chtěl mít rychle hotový :) Takže jsem to za deset minut sfouknul a šupajdil jsem dolu, ovšem stejnou práci, na kterou jsem dosáhl ze země jsem pečlivě vymalovával asi dvě hodiny :)

Taky mě ten prcek vytáčí tím, že nic nedělá, furt jenom s umělym úsměvem buzeruje a votravuje. No jak říkám, jestli mě někdy rupnou nervy... jako že se to klidně může stát, tak... :) Dneska mi chtěl zase něco úžasnýho ukázat, takže jsem kvůli němu musel slízt ze žebříku, on tam vylezl a začal mi ukazovat něco ve stylu "nově trendy v držení štětky", tak jsem ho tam nechal žvanit do zdi a šel jsem na druhou stranu baráku pokecat s Vaňousem :)

Kdybych mu teda nedej bože někdy náhodou fakt něco udělal a třeba mě tady zavřeli, tak doufám, že na mě nezanevřete a budete mi do vězení posílat cigarety :)

No to je ode mě prozatim všechno a teď můžeme po dvoudenní odmlce opět přivítat Vaňousovo okénko :)

Tak já se připojuji k Mikymu. Prcek mě začíná pěkně sr.., teda lízt na nervy. Sám předstírá práci, kterou neumí a pak nás o ní poučuje. Už ho ani nevnímám a nechávám ho vykecat, ale když dneska buzeroval 50letýho univerzitního profesora, tak to bylo už i na mě dost. Snad ho bude někdy učit a všechno mu to vrátí:-) Taky mě dneska při odjezdu z práce odrovnal tím, že si myslel, že na kolech pojedem 300m na zastávku, tam je naložíme na speciální nosič na předním blatníku busu a pojedem domů.:-))) Když sme mu řekli, že to opravdu ne a že jezdíme každej den 10km na kole do práce a zpět, tak na nás čuměl jak puk na mantinel. To mě celkem překvapilo, protože tady hrozně moc lidí jezdí na kolech a běhá a musím říct, že po ČR a SR je to další místo s velkou koncentrací mooc pěknejch bab všech různejch národností:-) Já bych chtěl případně do vězení poslat pilník:-))

Děkujeme mistrovi za jeho úhel pohledu a zároveň se dneska omlouváme se za lehce agresivní příspěvek, ale jsou prostě chvíle, kdybych toho malýho idiotskýho trotla nejradši zatloukl pěstí do země (což by vytvořilo zhruba metrovou díru), pak jsou ovšem chvíle, kdybych ho nejradši zatloukl pěstí do země (což by... :))

No a teď z veselejšího soudku, vítáme Bartyho doma :) Děláš nám radost, chlapče :) taky jsme rádi, že tě neopustil tvůj pověstný a jedinečný humor, páč u tvýho mailu jsme se dost pobavili :) čili už se těšíme až zase na svojí pojízdný posteli dorazíš ke kompu a něco pěknýho nám napíšeš :)

No a už se taky mooc těšíme až nám pár řádku bude moct napsat i Štěpína.

Z Vancouveru zdraví stálí zpravodajové Miky a Vaňous :)

Na závěr ještě malá ukázka jak tady živoříme a přežíváme na pokraji absolutního vyčerpání a smrti hladem :)

Včera koulovačka, dneska lážo plážo a Viva Espana :)

Buenos dias amigos :)

Tak to klukům německejm nevyšlo :) Ovšem my, co jsme fandili Španělákům slavíme :) Nějakym nedopatřením jsme teda celou akci sledovali v hospodě narvaný Němcema. Nicméně naše fanouškovský trio (Já, Vanous a Kris) nepodlehlo německý atmosféře, fandili jsme našim klukům španělskejm vopálenejm a nakonec to klaplo :) Němci až do devadesátý minuty zpívali, fandili, křičeli, vztekali se, nadávali... a pak šli domů :) Zatímco my jsme se vydali vystřízlivět na pláž :) Jsou tady neskutečný tropy. Oba jsme si mysleli, že když teda jedeme do Kanady, tak tady bude zima... omyl :) Je tady fakt jak někde u moře (my teda jsme u moře, ale myslel jsem to jako z našeho pohledu doma když řekneme že jedeme k moři) :)

Na pláži pohodička, plácli jsme se do písku a občas si šli zařádit do oceánu :)

Vaňous dokonce surfoval :) Já ho chtěl vyfotit, ale vydržel na tom tak krátce, že to prakticky nebylo možný :) tak pozor, prej na tom chvilku klečel a pak se dokonce postavil... a já jsem prej špatnej fotograf...

Ale jinak to na pláži bylo žůžo :) z jedný strany hory, z druhý mrakodrapy a mezi tim si plavete a plavete :)

Zejtra se opět vydáváme na žebříky, ale netrpělive budeme čekat zprávu od kanadskýho Pepy Másla :)

Jinak na úterní státní svátek (Canada day) kdy by měl bejt ohňostroj nad městem plánujeme sledovačku z naší střechy a taky jsme se o tom zmínili pár lidem, čili pokud příjdou a lehce se to rozjede, tak by se mohlo stát, že našim spolubydlícím konečně ukážeme naši pravou tvář, což nám do budoucna možná odřízne přístup k prošlejm potravinám :)

Co se Vaňousovejch vousů týče, tak holení bojkotuje a bojkotovat bude. Dává tím najevo nespokojenost s naší nízkou mzdou. V podstatě se jedná o takovou nenásilnou formu hladovky :)

Takže teď vám dáme ještě něco ke koukání a půjdeme spinkat.

Děkujeme za všechny příspěvky... kterých ovšem povážlivě ubývá... a tak piště víc nebo my začneme psát míň... a to by jistě nikdo nechtěl :)

tak takhle se tady pije (v podstatě jde o to , objednat si ve víc lidech tenhle džbánek piva a co nejrychlejc ho vypít), říkají tomu Pitcher

naše natěračská banda :) (Kris, Rich, Vaňous, Já)

a pak že neumim fotit

tady ještě dodatečně video ze včerejška, kterým se ještě jednou omlouvám té sympatické paní dole

a jelikož jsem zjistil, že se mi ještě nechce spát, tak sem ještě něco přidám, ať vidíte čím vším je možný se zabavit když se vám kupříkladu nechce spát :)

no a teď už se mi chce, takže dobrou noc... i když, vám spíš pěkný začátek pracovního týdne :)

Koulovaná na Grouse Mountain :)

Ciao čtenáři,
předem se omlouvám, že dnešní příspěvek nebude tak vtipnej, zábavnej... no prostě tak dobrej jako obvykle :) Zaprvé jsme strašně unavený a za druhý (a to hlavně) se nic vtipnýho nestalo, a tudíž bych si musel vymýšlet ještě víc než obvykle... ale zato sem dáme pár krásnejch fotek :)
Náš dnešní plán: v jedenáct dorazíme do opravny kol, za hodinku je spravíme, mrkneme na Grouse Mountain a půjdeme se plácnout na pláž, páč dneska tady bylo úplně tropický vedro. Když jsme asi ve tři hodiny opouštěli opravnu kol, bylo nám jasný, že ten plán asi úplně neklapne :) Na Vaňousově kole se totiž objevila skrytá závada, a sice prasklej střed nebo co. No a páč jsme oba technický talenti, tak jsme to kvalitně spravili a tudíž je teď jen otázkou času, kdy se to kolo úplně rozloží :) Taky jsme si pořídili helmy. Vaňous si jí koupil a já jí našel :) (a tím našel myslim fakt našel... nic jsem neukradl). Je zelená a má na sobě kytičky, což byla přesně ta poslední věc, která mýmu kolu chyběla a teď teprve o sobě můžu prohlásit, že na tom vypadám jako absolutní idiot :) Taky se mi moje brzdy zdály trošku povolený, takže jsem je přitáhnul, v důsledku čehož teď brzdim vlastně neustále :)
Cestou na Grouse jsme potkali jeden sympatickej českej páreček. Poprvé jsme zablokovali dopravu na křižovatce, když jsme zjistili že mluvíme stejnym jazykem a podruhý na další kde jsme si vyměňovali telefoní čísla. Taky měli namířeno na Grouse, tak jsme vyrazili společně. Dostali jsme pár zajímavejch tipů na práci a kdyby se extrémně zadařilo, tak bysme mohli v budoucnu opustit natěračský řemeslo a zúročovat zkušennosti od Pepy Másla a živit se mnohem lépe placenou zahradničinou.
O cestě na Grouse jsem na netu četl, že to je nejextrémnější a nejnáročnější a nej... výstup na zeměkouli. No... není :) Bylo to celkem v pohodě, spíš ta cesta na našich bicyklech k úpatí týhle hory byla šílěná, šlapali jsme přes hodinu do úmornýho kopce, mně pořád padal řetěz atd. Ale pozitivní je, že jsem zjistil, že moje kolo zvládá při troše dobrý vůle přehazovat. Blbý je, že musim neustále držet páčku v tý poloze kde chci aby byla, jinak se okamžitě vrací do polohy počáteční a tenhle návratovej efekt je navíc většinou doprovázem efektem vedlejším a sice padáním řetězu... takže funim, zastavuju, narovnávám, kopu do toho... No paráda. A ještě nesmíme zapomenout, že při tom mám pořád na hlavě svůj zelenej kytičkovanej zázrak :)
Ale nahoře to bylo teda luxusní, to zase jo :) Opalovačka, sníh, parádní výhled. Dali jsme si s Vaňousem vynikající koulovanou a já jsem se ještě povozil na prdeli z kopce dolů, bohužel se stala taková drobná nehoda a na dojezdu jsem srazil jednu milou paní :)
Co se naší vyhlášené soutěže týče, tak bysme rádi poděkovali oběma soutěžícím a vyhlásili vítěze. Stal se jím Geg, kterej správně odhalil chlapeckou skupinu Backstreet Boys. Nicméně Monča si dala práci a napsala tak dlouhej příspěvek, že jí nemůžeme cenu odepřít, a proto jsme se rozhodli přiznat jí cenu útěchy :) čili vyhráli všichni a to je hezký :)
Teď se ještě můžete pokochat fotečkama a my se s váma loučíme a těšíme se brzo na čtenou :)
Ještě bych poprosil Báru, aby od nás v nemocnici moooooooc pozdravovala Štěpku, vyřídila, že jí držíme palce a až to bude možný, aby jí povyprávěla jak se tady máme a že na ní moc myslíme.
Tímto se s váma loučíme a jdeme spát.

dneska bylo krásně jasno a tak jsme viděli americkou sopku :)

po dojezdu k hoře

kochám se :)

koulovanááááá :)

Second narrow bridge. Kousek od něj bydlíme.

Vaňous a medvěd (nahoře medvěd, pod ním Vaňous)

Takový schody do nebe...

tak tuhle písničku si pouštíme každej večer když přežijeme náš dlouhej den na žebříku :)

tak to jen tak abyste věděli a teď můžeme začít jako obvykle :)

Dobrý den, ahoj :)

takže na úvod bych rád začal tím, že bych Cartmana poprosil, aby sám a dobrovolně zrušil svoje okénko :) Jak všichni víte, tak nelžu a nevymýšlím si, a proto je uvádění na pravou míru naprosto zbytečný :) Zároveň mi Vaňous slíbil, že když mu opět zavedu jeho okénko, pochválí mi v něm večeři co jsem dneska připravil... no a tomu se nedá odolat :)

Pracovní den byl dneska celkem pohodička... až na můj výstup na střechu :) Po hodině a půl podivnýho křečovitýho pokroucenýho připosranýho postoje, kdy se mi neustále klepala noha (divný že jenom jedna) se mi začly strachy potit snad i boty... takže začly být kluzký a na střeše to začalo být ještě horší než předtím :) ale byl odtamtud krásnej výhled a taky jsem byl přivázanej ke komínu, takže by se prej snad nemělo nic stát. Řečeno slovy Gejba: Tahle karabina ti při pádu pravděpodobně zachrání život... :)

Taky jsem dneska rozšlápnul okap, ale nikdo to neviděl, takže pohodička :)

Gabe nám dneska nabídnul, aby jsme s nim a jeho tátou někdy vyrazili na ryby, takže doufáme že to klapne a nachytáme si pár lososů :)

Nedělní sledovačka finále byla definivně potvrzená a už máme zamluvenou hospůdku v centru...

Jooo a přesně za tejden vyrážíme na první domácí zápas B.C. Lions (americkej fotbal), takže Let´s go, Lions :)

Zítra máme volno, takže se snad konečně dostaneme na tu naši Grouse Mountain (pokud teda nebudeme celej den opravovat Vaňousovu píchlou duši), tak snad budou i nějaký fotečky.

Vaňousovo okénko :)

Ahoj a Dobrý den :-)

Tak sem dneska zjistil, že při nepřítomnosti asi 50 letého profesora UBC Omara, sem na našem pracovišti nejstarší. Mikymu to došlo až asi ve 3 odpolko a od tý doby na mě halekal "dědku makej", ale pak šel dělat na střechu a byl klid:-) Pak ke mě přišel "prcek"(tak říkáme šéfovi, protože má asi 150cm a je mu 18) a chtěl mi asi ukázat nějakou novou techniku natírání oken, ale místo toho natřel spíš jen sklo a svoje nový kalhoty, takže toho rychle nechal:-)Chvíli potom se začali trousit noví uchazeči o práci. První přišel asi 150kilovej Číňan(Kanaďan), pochybuju, že tam máme žebřík, kterej by ho unes. Jako druhá přišla pěkně rostlá holčina z Irska, tak budem mít aspoň na co ze žebříku koukat a jako poslední borec, kterej o sobě řek, že je na tom fyzicky moc dobře, ale když sem šel okolo tak ho pomalu zarazil do země menší žebřík, kterej Gabe běžně v jedný ruce vynese po žebříku do 7 metrů. Tím se dostávám k tomu, že po jednom odpracovaným týdnu sme s Mikym jedni z nejzkušenějších pracovníků naší bandy:-)

Teď se po trvalém naléhání musím zmínit o dnešní žranici. Zatím co sem šel asi hodinu a půl pěšky domů, tak Miky nakoupil a uvařil luxusní večeři. Byl to hovězí steak, hodně propečený s fazolemi, chlebem, salátem a jako desert se podával banán v nutele:-) Teď to už jen zalejváme nějakým tím pivkem za odměnu:-) Tak snad zejtra nebudu mít "Vaňousovo okno":-)

Díky maestrovi a já ještě dodám, jak jsme přišli k salátu: To máte tak, naše dvě starší spolubydlící se psem vždycky najdou v lednici něco, co chtěj vyhodit, páč je to prošlý. Pak se ovšem náhle ozve "Majklllll", já přiběhnu, baba drží nad odpaďákem kus žrádla, chvíli se na sebe upřeně díváme a po chvilce mi to podá. Já se blaženě pousměju, hezky poděkuju a s Vaňousem to sežerem :)

No a páč Vaňha přinesl další pivka, tak se s váma loučíme a jdeme si dát do nosu :)

Zdarec, Miky a Vaňous

Vaňous píchnul...

Zdravím přátele kvalitního čtiva,

Vaňous píchnul :))) bohužel to bylo cestou z práce, takže domů jsme šli pěšky. Necelá hodinka a půl. Chápete to? Máme to do práce hodinu a půl... za tu dobu se odehraje celej fotbalovej zápas (a my stále jdeme z práce). Vaňous je zrovna ve sprše, ale kdyby tady byl, tak určitě řekne, že je tam ještě přestávka a tudíž bysme stihli posledních patnáct minut :)

Jedna organizační informace. Vaňouskovi se nechce psát dlouhý komentáře (naproti tomu druhému členovi výpravy to, jak jste si mohli povšimnout, nevadí), přesto Vás nechci ochuzovat o jeho zajímavé postřehy, a proto bude na konci každého příspěvku dán prostor, aby se mohl mistr sám vyjádřit, čili ode dneška se zavádí takzvané "Vaňousovo okénko" :)

Co se dnešního dne týče, tak nám byl do ruky konečně svěřen štětec, váleček, štětka, barva... no prostě všechno, co před náma až do dneška úspěšně schovávali :) Ale myslím, že jsme to zvládli celkem obstojně a dokonce jsme i něco natřeli, dokonce i něco navíc (ale to jsme pak museli utřít) Poobědvali jsme dneska s Richardem, pokecali a mimochodem se dozvěděli, že našemu velkému šéfovi (ač na to nevypadá) je 18 let :) čímž naprosto poklesla jeho už tak nízká autorita. Mimochodem, když jsme ráno jeli do práce, tak nás předjíždělo spousta aut a jedno na nás z lehka zatroubilo... vy co víte, že jsem někdy lehce vznětlivý se nebudete divit tomu, že jsem na dotyčného řidiče ukázal fakáče. Bohužel onen řidič byl náš šéf, který nás chtěl cestou do práce pomocí klaksonu pozdravit...

Jinak se v práci začínáme v našem výkonném kolektivu navzájem spřátelovat a na neděli máme domluvené společné sledování finále mistrovství Evropy a pravděpodobně se pěkně vožereme :) No a teď konečně nastává vytoužené "Vaňousovo okénko" :)

Tak teda já jen krátce. Nejlepší z celýho dne nebylo, že sem píchnul, ale nákup v London Drugs. U pokladny je tam moc pěkná holčina a od vstupu házela po Mikym svoje velký očka. Když se blížil k pokladně, že u ní bude platit tak se dokonce usmála, ale pak zjistila, že Miky kupuje nejlevnější hajzl papír a lančmít tak jí ten úsměv ztuhnul:-))))

Takže já poděkuju mistrovi za jeho kvalitní příspěvek a s okamžitou platností ruším "Vaňousovo okénko".

Z Vancouveru zdraví Miky a Vaňous

Konečně maso...

Upozornění pro vegetariány... tenhle kulinářskej nechutnej vepřovej příspěvek nečtěte.

Ano, je to tak... po deseti dnech jsme jedli maso :) byly to teda dva nejlevnější kousky masa v obchodě. Poměr toho hnusnýho bílýho k masu byl jasně nakloněnej na stranu bílejch tuhejch nerozkousatelnejch šlach (myslim, že za tenhle kousek svýho těla se stydělo i to prase)... jenže nám to úplně strašně děsně moc chutnalo :) řečeno slovy Forresta Gumpa to bylo úplně nejvíc nejlepší maso :)
Kostičky a to hnusný jsme chtěli dát pejskovi co s náma bydlí (Nikita) ale paní majitelka nám řekla, že nesmíme, že je Nikita na vepřový alergická... což je podle mě kec. Prostě jenom nechtěla, aby pes žral to co my :) Tak hluboko zřejmě místní kynologie ještě neklesla.
Mimochodem paní Victorie taky vždycky dostává úplnej záchvat strachu a paniky když vidí jak mám opálenej obličej. Dneska mě strašila tím, že pokud se budu dál vystavovat sluníčku, tak budu mít popáleniny horší než kdybych spadl do ohně atd. Zřejmě nějakej nepříjemnej zážitek z dětství...
No jinak jsme taky zjistili, že tady maj strašně levný banány a ovoce a zeleninu vůbec, takže jsme udělali banánový zásoby a žerem a žerem.
Práce začíná být o něco lepší, už makáme za 10 dolarů na hoďku a já osobně jsem se přesunul do Vaňousovy pozice, což znamená, že strach z výšek mě pomalu opouští ale naopak se do mě pouští strach z pádu... což je ještě horší :) Ale brzo už snad půjdeme na menší baráček, takže už se mooooc těšíme :) Vaňous dneska běhal po střeše jako Belmondo ve filmu Strach nad městem - příznačnej název :) viz foto.
No jinak máme super pracovní tým.
Já a Vaňous jsme jasný - spolehliví pracanti, jádro a kostra týmu :)
Omar - padesátiletej Venezuelan, kterej učí na místní univerzitě španělštinu, nicméně přes léto nedostává plat, tudíž natírá baráky. Stejně jako my se vyznačuje natěračským amatérismem a strachem z výšek.
Gabe - právě dokončil univerzitu (kde byl zřejmě hlavně kvůli hokeji) Obrovský hovado, který bylo v širším výběru kanadskýho juniorskýho týmu na mistrovství světa. Nicméně se tam tehdy nedostal a proto teď s náma natírá baráky :) Ale jinak fajn kluk s obrovskou silou :) My mu všichni někam doneseme žebřík, on si ho jednou rukou někam postaví, do druhý ruky vezme jinej žebřík, vyleze na ten první, na střechu si postaví ten druhej a pracuje... klobouk dolu. Je velkej asi jako já s Vaňousem dohromady... Ne, kecám... Gabe je větší :)
Richard - Vietnamec? Japonec? Číňan? Kdo ví... tichej, moc nemluví, vždycky někam vyleze a natírá :) Tak prej je to Kanaďan tvrdí Vaňous :)
Rick - Anglán. Diagnóza jasná - amatér, strach z výšek. Dneska se na pracoviště nedostavil kvůli údajné bolesti zad. Pravá příčina je ale jasná a evidentní... a výše zmíněná :)
No a nakonec náš šéf Peter. Podobná národnost jako Richard... čili Kanaďan :) jestli má strach z výšek těžko říct, protože nikam neleze, pořád jenom chodí okolo baráku a chválí nás :) Jeho hlavní slabinou je, že neuzvedne žebřík.
No pracovní tým k pohledání, že? Kdyby někdo z vás chtěl natřít barák... :)
Co se mojí fotky týče, tak velice děkuji za ohlasy, Zdenále :) ale je vám přece jasný, že jsem stydlivej kluk a že vám pochopitelně nic nepošlu :) Ale dneska po návratu jsme se blejskli v pracovnim, takže můžeme konečně rozjet soutěž :) Jo a taky se mi podařilo zrušit tu blbou registraci do příspěvků, takže od teď se může přispívat i bez ní.
Za všechny příspěvky samozřejmě děkujeme, vždycky si je moc rádi přečteme :)

Mějte se výborně, já jdu do postýlky. Vaňous už chrní a oba Vás domů moc zdravíme.

no že nám to ale sekne :)

volné chvíle trávíme hrou na schovávanou - tady se Vaňous právě pokouší schovat za komín, ale nestihl to, čili byl zapykanej a musel slézt dolů :)

no a tady se Vaňousovi podařilo vyfotit mě. A pozor, nahoře netrucuju (Gábi) ale pracuju. A krom toho se mi tam ještě klepou nohy a potěj ruce...

Druhý pracovní den :)

Ahoj Ahoj Ahoj,

zdravím Vás z daleké země. Původně jsme nechtěli ani nic psát, páč se nic zvláštního nestalo, ale nakonec sem pár řádků hodim. Vaňous už chrní a mně se ještě nechce... no a vidíte to, teď mě tak napadá, že je asi lepší sem nic nepsat než takovýhle kecy o ničem :) Pak akorát naše stránky zavrhnete... že jsou nudný... a že otravujeme každej den... já to znám, á to znám :)

Soutěž v oblečkách přechází na zítra, jelikož po příjezdu domů jsme hodili spršku a pak už se nám do našich natěračskejch úborů tak úplně nechtělo. Hlavně teda do špinavýho spocenýho a smradlavýho a barvou zapatlanýho trika... ale fotku v bílejch kalhotech a nahoře bez mám, takže zájemkyně o foto pište na m.neja@seznam.cz :) V případě velkého zájmu (alespoň 50 žadatelek možná umístím foto přímo sem) :) (jo a ještě jedna věc, pokud nedostanu žádost ani jednu, tak se urazim a už sem nikdy nic nenapíšu)

Nicméně aby ten dnešní příspěvek nebyl až zase tak úplně o ničem, tak sem hodim jednu zajímavou fotečku. Podařilo se mi v práci vyfotit Vaňouse v akci :)

Mějte se krásně, M.

PS: Díky za příspěvky, všechny je čteme a děláte nám radost :) Jen bych poprosil Gega, aby vzheledem k povaze naší práce a výškách ve kterých se na žebříku pohybujeme neužíval pozdrav "Zlomte vaz" :)

to malinký nahoře je Vaňous :)

No tak teda ten první pracovní den...

Čau naše milé čtenářstvo,

tak jsou z nás zaměstnanci College Pro Painters... otázkou je na jak dlouho :) S Vaňousem jsme se shodli na tom, že to tady bylo lepší když jsme nepracovali :) Ne snad že by nás práce netěšila, to v žádným případě, vždyť nás přece znáte... ale stejně :)

No hlavní o co tu běží je to, že zatim makáme za minimální mzdu a lezeme po strašně obrovitánských žebříkách a dneska jsme zjistili, že máme asi strach z vejšek... takže zejtra ráno jdeme za našim čínskym bossem a dáme řeč na téma zvednutí platu :) Mimochodem ten šéf asi není z Číny, ale tam odněkuď... no jako by to nebylo jedno, že? :) Teď měl Vaňous konstruktivní připomínku. On narozdíl ode mě nemá strach z vejšky, on má strach, že z tý vejšky spadne.

O tom, že je to tady ve skutečnosti dál než se na mapě zdá jsem vám už psal a několikrát jsme se o tom už přesvědčili i my. Přesto jsme si na ranní jízdu do práce nechali dvacet minut, páč na mapě to byl kousek :) Jeli jsme to třičtvrtě hodiny. Jestli jsme stihli dojet včas si bystrý čtenář domyslí sám... (pro nebystrého čtenáře podotýkám že nestihli).

Dnešní jedinou pozitivní zprávou je to, že se nám usilovným šroubováním podařilo přehodit Vaňousovu přehazku o kolečko výš, takže zítra to do práce stihneme snad vo fous rychlejc.

Fotky dneska a asi pěkně dlouho žádný nebudou :)

I když zítra se vám možná vyfotíme v našich bílých natěračských úborech a kdo uhodne jakou populární chlapeckou skupinu připomínáme, tak vyhraje kanadskej suvenýr :)

Sportu zdar (cyklistice zvláště)

Máme kola :)

Zdravím pravidelné, nepravidelné i náhodné čtenáře našeho informačního občasníku,

na dnešní den jsme si naplánovali koupi kol, na kterých jsme potom chtěli vyrazit na Grouse mountain... jenže... :) Koupě kol se nám malinko protáhla. Dostali jsme tip na obchod "Our Community Bikes", kterej funguje zhruba na tomhle principu: Někdo bohatej jim tam nechá svoje starý rozbitý kolo, oni ho opraví a levně ho prodají chudým lidem :) No ideální pro nás :) Nicméně tam mají ještě kola, který neopravujou, páč to jsou starý křápy a za ještě levnější cenu je prodají ještě chudším lidem, který si je ale musej opravit... No ideální pro nás :) Takže Vaňous si koupil to úplně nejlevnější a já to druhý nejlevnější :) Vyfouknul mi ho :) V podstatš se dá říct, že máme dvě nejlevnější kola ve městě :)No a pak jsme tam strávili skoro celej den abysme z toho udělali něco co jezdí a brzdí...

No a teď krátce k popisu bicyklů: Vaňousův horskej drak s neuvěřitelně tlustejma pláštěma, přeskakovacím řetězem a sedátkem o který si Vaňha trhá gatě má ještě jednu zajímavou vlastnost... má nepřetržitej brzdnej systém ABS, což znamená, že Vaňousovi to kolo v pravidelnejch intervalech brzdí... samozřejmě aniž by o to Vaňous stál :) Taky má celkem blbý, že nefunguje přehazovačka :)

No a teď moje poloprofesionální závodní silniční kolo: nyvýhody - jeho velká váha (říkejme raději hmotnost) a malá účinnost :) blbý taky je, že je to kolo tříčtvrteční, takže na něm prostě vypadám trochu velkej. Brzdy brzděj tak podle nálady a přehazovačka rovněž nefunguje. Narozdíl od Vaňouse se ale zasekla na těžkym převodu. Vaňousovi se to kouslo na strašně lehkym, takže když jedeme do kopce vypadáme jak dva idioti. Já mám naběhlý všechny žíly a ze všech sil strašně těžce šlapu na malym kole, zatímco Vaňous jede vedle mě brutálně točí nohama a v podstatě je pořád na místě :)Vaňous ještě dodává, že na svym kole vypadám jako vosa na bombónu :)

Takže když jsme z toho po usilovný práci udělali tohle, tak si asi dokážete představit jak to vypadalo, když jsme naše zázraky koupili.

No nicméné když jsme byli pojízdný, tak jsme vyrazili na výlet. Bylo už dost pozdě, takže jsme Grouse mountain zavrhli, (to necháme na jindy až bude víc času) a jeli jsme jinam. Mrkli jsme do Capilano River Regional Parku - paráda (fotky níže) :) projeli jsme si velkou část Vancouveru, dostali se přes obrovskej most do severní části města (jenom vily... všude vily) :) a jeli zpátky domů - jako obvykle na mapě kousek, ve skutečnosti takovejch 30 - 40 kiláků (velká část do kopce a z kopce - čili na půlce jsme vypadali jako idioti a na druhý půlce taky, páč z kopce jezdíme strašně pomalu... vlastnoručně opraveným brzdám prostě nevěříme). Dorazili jsme někdy v deset a teď jdeme přes net udělat nějakej safety test, abysme zítra ráno mohli jít natírat baráčky :)

Mějte se všichni krásně a děkujeme všem za příspěvky. Co se fotbalu týče, tak to sledujeme jenom na netu... to kdo vyhrál ale vždycky dobře poznáme podle troubících aut, ze kterejch vlajou ruský, turecký... vlajky :)

Jo a taky nás moc těší dobrý zprávy o Štěpce a Barťasovi... držíme Vám palce.

pohled na město z obrovskýho mostu :)

naše cyklistické skvosty

Capilano River Regional Park

Zatímco Vaňous tvořil...

... jsem ještě jednou vylezl na střechu a řekl si, že se s váma podělím o ten krásnej kýčovitej výhled. No a taky jsme si koupili do našeho bytečku jednu super dekoraci :)

Mějte se a pokud zítra klapne ten výlet, tak se těšte na další porci fotek:)

noční Vancouver ze střechy... (z naší střechy) :)

a tady naše nová dekorace (pozor, není to Vaňous, ale ta vlajka za náma) :)

Zítra opět do Chinatownu

Tak dneska sme zabili celej den chozením po městě a sháněním instalčních cd na windows, protože nám pořád blbne noťas a nejde net. Teď zase neuvěřitelně naskočil, tak snad to zas chvilku půjde. Taky sme si museli koupit boty s kovovou špičkou. Jsou úplně hrozný. Vážej asi tak 5 kilo jedna ( to je celkem 10) a nedá se v tom chodit. Jsou dobrý akorát tak do Chinatownu na ochranu proti somrákům, takže je aspoň využijem, protože tam zítra musíme do jednoho krámu koupit speciální natěračský kalhoty. Takže na reportáž z Chinatownu se můžete těšit zítra (jestli půjde net). Taky pořád sháníme kola. Máme typ na jeden obchod, tak snad už nějaký pořídíme. Celkem sme dneska nachodili tak 20 km. Díky tomu se už začínáme celkem slušně orientovat ve městě a ušetřili sme prachy za autobus a můžem si koupit pivko:-))) Zítra chcem taky už konečně na vejšlap do hor, tak to snad vyjde. Den sme zakončili jako obvykle na střeše s nádherným výhledem na zapadající slunce nad přístavem.
Vaňous, Vancouver ( pro ty který nepochopili tohle rozloučení, tak to mělo být něco ve stylu Rudolf Strebinger, Bonn:-)))) )

Máme práci...

A jsou z nás natěrači :)
Do konce srpna jsme se uvázali jednomu Číňanovi na natíraní baráčku... dokonce to vypadá, že to bude dobře placený, tak uvidíme. Je to v celkem luxusní čtvrti, tak snad tam budou i štědrý lidi :) Ovšem slovo uvázali bych doporučoval brát s rezervou... kdyby nás to přestalo bavit, tak prostě skončíme a basta :) teda aspoň doufám že to tak funguje :)
Jinak naše přijímání do zaměstnání probíhalo v lehce humornym duchu (aspoň z naši strany)... Dotaz : Už jste někdy lezli po žebříku??? Odpověď Ano... Fakt? A mohli byste mi to ukázat? Jasně... Tak jsem vylezl já, pak vylezl Vaňous a když jsme oba stáli dole, tak náš chlebodárce jenom prohodil, že lezeme celkem rychle... :) ale hlavně si myslim, že to co on musí natírat ze žebříku my stejně zvládneme ze země, takže ani nikam lízt nebudeme... taky tady funguje něco jako painters dress code, čili všichni natěrači musí nosit bílý kalhoty, bílý triko a nějaký speciální boty s ocelovou špičkou... asi aby nám to při natárání slušelo. Takže si to zítra jdeme koupit a první den na to buedme zpětně pracně vydělávat... ach jo :) (teda aspoň doufám že jen jeden den)
Co se místní chudinské čtvrti týče, tak jsme si opět prožili pár krásnejch zážitků... o nich vás ale zítra poinformuje náš stálý zpravodaj z Chinatownu Vaňous :)
No jinak wifina si dělá co chce... takže chvíli šlape, chvíli ne... takže možná opět budu muset vymyslet nějakej záludnej fígl na místního Asiata :)
Taky se snažíme koupit levný kola, ale zatím se nějak nedaří... snad to časem klapne. Doprava je tu pomalá a drahá a kolo by nám dost pomohlo.
Zítra možná vyrazáme na nějakej výlet do hor, takže se večer můžete těšit na fotky.
No a páč jsme dostali práci, tak jsme to museli trošku zapít... takže se omlouvám za překlepy, hrubky, nesmysly a podobně.
Teď už padám do postýlky a přeju vám dobrou noc (i když vám asi dobré ráno).

Tak jsme se nastěhovali, funguje wifina a možná máme zaděláno na práci

Tak se vám opět hlásím z Vancouveru :)

dneska byl super den, ráno jsme zmákli stěhovací akci "kulový blesk" akorát to byla jenom jednosměna - my do prázdnýho a nikdo jinej nikam :)

Nicméně musim uvést včerejší informace na pravou míru. Jak jsem psal, že to tady vypadá nic moc, tak se trošku poopravim... je to tady geniální :) Utekli jsme Chinatownu, máme obrovskej pokoj, kterej vypadá trochu jako ateliér. Je to v posledním patře (dvoupatrovýho baráku), čili ve druhym (no a pokud by někdo bral první patro jako přízemí, tak teda vlastně bydlíme v prvním patře, čímž ovšem nemyslím to přízemí... doufám, že to všichni pochopili). Jedna stěna je celá prosklená a má to celkem velkou terasu. No a co je na celý věci úplně nejlepší jsou schůdky vedoucí na střechu. Nejsme si jistý že se tam může lízt, ale jsme tam pořád... je odtamtud skvělej výhled na hory ale taky na ty zmíněný mrakodrápky. No co vám budu povídat, ptostě paráda :) Před chvílí jsme odtamtud slezli, koupili jsme si pár plechovek pivečka, popíjeli a kochali se :)

No a co se týče našich spolubydlících, tak už jsme se se všema seznámili. Ta ukecaná ženská není zase tak hrozná, ten dotyčnej, kterej měl bejt extrémní pořádkář vypadá taky celkem v pohodě, je to starší chlap, vysokoškolskej profesor, kterej učil 15 let na univerzitě v Aténách (pokud teda nekecá) :) Jedinej kdo potvrdil, ne-li předčil svoji pověst, je ten nepořádnej magor od přírody. Nahlídnul jsem do jeho pokoje a takovej bordel neměl ani Cartman na koleji v dobách svý největší slávy (a to už je co říct) :)

Další dnešní vynikající zpráva je, že se nám podařilo rozchodit wi-fi. Zprovoznila se stejnym způsobej jako se rozbila... podivně. Už jsme byli připravený vyplácnout 50 dolarů za nějakou funkční, vzal jsem to do jednoho krámu, kde mi sympatickej Číňan ukázal nějakou novou a dokonce i předvedl že funguje, což bylo super, ale ještě víc super bylo, že od tý doby začala fungovat i ta stará :) takže jsem mu poděkoval, řekl mu, že u sebe nemám dost peněz, ale že se pro ni určitě ještě stavim... no a od tý doby jsme připíchnutý na net :) (a taky už jsem toho sympatickýho Číňana nikdy neviděl... což vám ovšem asi bylo jasný)

Taky jsme si dneska byli zaběhat a mrknout po okolí... hezký :) fakt hezký :) pěknej parčík, kde nás cedule upozornila, že máme dávat bacha na kojoty, dost velkej zábavnej park se spoustou švihlejch atrakcí, na který nikdy nevlezem, viděli jsme olympijskej zimák no a taky jsme objevili Liquer shop s alkoholem... konečně :)

No a co se práce týče, tak já jsem rozhodil pár svejch životoipisů do kaváren kde někoho sháněli. Všude mi sice řekli, že se ozvou, ale... No asi chápete. Takže sháníme práci přes net a teď jsme zrovna v kontaktu s nějakym chlápkem, kterej hledá natěrače :) celkem slušně placený, takže by bylo super kdyby to vyšlo.

Mnooo a to bude asi tak všechno :)

Oba moc myslíme na Štěpku a Barťase a držíme palce. Doufáme, že už si to brzo budete moct přečíst doma...

já na naší střeše hnedka po nastěhování

pohled na hory (rovněž z naší střechy) - zachycono i s ptákem :)

náš útulnej ateliér (zřejmě naposledy uklizenej)

Vaňous před olympijskou cedulí

No a naše kouzelný ubytko (dole má ta švihlá ženská švihlej krám a nad ní bydlíme my) Obzvláště bych upozornil na rozlehlou střechu a schůdky vlevo, po kterejch se dostáváme na střechu)

naše střechový pivka

Chinatown

Tak pár postřehů o Chinatown. Je to malá část města, kde je asi největší koncentrace socek a bezdomovců. Tolik sem jich pohromadě nikdy neviděl. Hlavák v Praze je proti tomu soubor lidovejch písní a tanců. Na jedný dlouhý hlavní ulici polehává a žebrá tak 500 bezdomovců s nákupníma košíkama plnýma harampádí, který tam prodávaj. Sem zvědavej kam je před olympiádou ukliděj. Máme na okraji hostel, ale už se stěhujem o pěknejch pár ulic dál. Aspoň víme kam v noci nechodit, ale jinak nám říkali, že je Vancouver nejbezpečnější město tak se neboj mami:-)

Bydlíme, Chinatown a pár fotek

Ahoj všichni čtenáři (jestli teda vůbec nějaký jste),
už bydlíme. Kdyby se chtěl někdo podívat, tak je to tady http://maps.google.com/maps?f=q&hl=en&geocode=&q=2651+east+hastings++Vancouver&sll=49.280852,-123.049128&sspn=0.091379,0.211487&ie=UTF8&ll=49.283092,-123.050566&spn=0.011422,0.026436&z=15

Pronajímá to taková střelená hippiesačka, má obchod s divnejma věcma a upozorňovala nás, že ve vedlejších bytech bydlí jeden pošahanej magor, kterej je úplně úchylnej na uklízení a ničeho se nedotkne bez ubrousku, pak jeden ještě víc pošahanej magor, kterej je zase extrémní bordelář (zajímalo by mě jak spolu tyhle dva vycházej) ten je navíc taky magor prostě od přírody, nějakej autista nebo co no a potom tam bydlí máma s dcerou a ta je prej zase šíleně ukecaná... tak jenom abysme věděli :) No ale bylo to levný :) Navíc je to v takový super čtvrti, do který se jede přes Chinatown, o tom vám pak víc napíše Vaňous. Já možná někdy udělám fotku... ale pokud se tady nikdy neobjeví, tak mi tam ukradli foťák. A pokud se tady už nikdy neobjeví ani žádnej příspěvek, tak nejen že mi tam ukradli foťák, ale taky všechno ostatní, zabili mě, znásilnili, nakazili všema nemocma a já nevim co všechno ještě. Ale mami, neměj strach, tam přímo nebydlíme :) (až kousek dál) :)

Taky jsme si dneska zařídili telefoní čísla (já mám teď 604 724 4175). Zařízení čísla, aktivace simky a předplacení karta vyšlo asi na 60 dolarů, případně "bucks" jak tady tomu říkaj, ale za 80 to bylo i s telefonem... takže máme nový telefony. Když teď tak přemejšlim, tak tady celkově dost utrácíme...

Taky už máme svý vlastní kanadský účty u Bank of Montreal. Kdyby mi někdo chtěl poslat nějakej větší obnos, abych tady nemusel pracovat, tak č.ú. 27263325-229. Ale samozřejmě nepohrdnu ani menší částkou.

No a teď konečně pár slíbenejch fotek.

Po příletu

Vancouver downtown

Vyhlídková věž (až vyděláme peníze na vstup, určitě se tam podíváme a pak pošleme fotky zeshora)

Pohled na North Vancouver

Toť prozatím vše. Zdar, Miky

Prvni dny

Pratele, kamaradi.
Posilam prvni pozdrav z Vancouveru. Nevim cim zacit... Takze jen kratce o letu - hruza :) Bylo to dlouhy, nefungovala ta mala televize co ma clovek pred sebou a letadlo melo zpozdeni :) Ale na druhou stranu nam jedna sympaticka starsi letuska porad nosila pivo, takze se to dalo vydrzet :) No a pak jsme konecne byli tady. Zrovna je rano a pac mistni knihovna kde je pristup na net zadarmo je jeste zavrena, tak jsem se pripojil v nejakym kramku kde jsem si chtel koupit jenom neco k piti. Pristup zadarmo je taky v hostelu, ale to by se nam nesmela rozbit wi-fi. Jinak porad piseme inzeraty na bydleni, ale moc lidi ani neodpovida a kdyz, tak je to povetsinou mail zacinajici "Sorry, guys..." Nicmene za chvilku budu zkouset volat na neco co vypada aspon trosku nadejne, takze doufam, ze dnum v drahym hostelu za chvilku odzvoni.
No a ted k dulezitejsim vecem... vcera jsme poprve vyzkouseli mistni pivko a je to celkem hukot. Ne ze by nebylo dobry, ale to jak se tady pije je dost podivny. Za dvanact dolaru jsme si koupili velkej belik piva, kterej nam prisnesli na stul a dali k tomu sklenicky :) Cili rozlejvany pivo... No ale vzhledem k tomu kolik jsme tech beliku vypili nam to asi nevadilo :)
No a Vancouver? Zatim to vypada na super mesto. Je to tady fakt hezky, je videt, ze se pripravujou na Olympiadu, takze vsude cisto, uklizeno, posekano, zameteno atd. Zatim jsme videli jen malej kousek, ale pohled na more, mrakodrapky (nejsou zase tak velky abych mohl napsat normalni mrakodrapy) a hory najednou je luxusni. Odpolko sem snad hodim nejaky fotky.
Zatim se vsichni mejte, ja jdu vzbudit Vanouse a jdeme shanet ubytovani a praci :)