Takový schody do nebe...

tak tuhle písničku si pouštíme každej večer když přežijeme náš dlouhej den na žebříku :)

tak to jen tak abyste věděli a teď můžeme začít jako obvykle :)

Dobrý den, ahoj :)

takže na úvod bych rád začal tím, že bych Cartmana poprosil, aby sám a dobrovolně zrušil svoje okénko :) Jak všichni víte, tak nelžu a nevymýšlím si, a proto je uvádění na pravou míru naprosto zbytečný :) Zároveň mi Vaňous slíbil, že když mu opět zavedu jeho okénko, pochválí mi v něm večeři co jsem dneska připravil... no a tomu se nedá odolat :)

Pracovní den byl dneska celkem pohodička... až na můj výstup na střechu :) Po hodině a půl podivnýho křečovitýho pokroucenýho připosranýho postoje, kdy se mi neustále klepala noha (divný že jenom jedna) se mi začly strachy potit snad i boty... takže začly být kluzký a na střeše to začalo být ještě horší než předtím :) ale byl odtamtud krásnej výhled a taky jsem byl přivázanej ke komínu, takže by se prej snad nemělo nic stát. Řečeno slovy Gejba: Tahle karabina ti při pádu pravděpodobně zachrání život... :)

Taky jsem dneska rozšlápnul okap, ale nikdo to neviděl, takže pohodička :)

Gabe nám dneska nabídnul, aby jsme s nim a jeho tátou někdy vyrazili na ryby, takže doufáme že to klapne a nachytáme si pár lososů :)

Nedělní sledovačka finále byla definivně potvrzená a už máme zamluvenou hospůdku v centru...

Jooo a přesně za tejden vyrážíme na první domácí zápas B.C. Lions (americkej fotbal), takže Let´s go, Lions :)

Zítra máme volno, takže se snad konečně dostaneme na tu naši Grouse Mountain (pokud teda nebudeme celej den opravovat Vaňousovu píchlou duši), tak snad budou i nějaký fotečky.

Vaňousovo okénko :)

Ahoj a Dobrý den :-)

Tak sem dneska zjistil, že při nepřítomnosti asi 50 letého profesora UBC Omara, sem na našem pracovišti nejstarší. Mikymu to došlo až asi ve 3 odpolko a od tý doby na mě halekal "dědku makej", ale pak šel dělat na střechu a byl klid:-) Pak ke mě přišel "prcek"(tak říkáme šéfovi, protože má asi 150cm a je mu 18) a chtěl mi asi ukázat nějakou novou techniku natírání oken, ale místo toho natřel spíš jen sklo a svoje nový kalhoty, takže toho rychle nechal:-)Chvíli potom se začali trousit noví uchazeči o práci. První přišel asi 150kilovej Číňan(Kanaďan), pochybuju, že tam máme žebřík, kterej by ho unes. Jako druhá přišla pěkně rostlá holčina z Irska, tak budem mít aspoň na co ze žebříku koukat a jako poslední borec, kterej o sobě řek, že je na tom fyzicky moc dobře, ale když sem šel okolo tak ho pomalu zarazil do země menší žebřík, kterej Gabe běžně v jedný ruce vynese po žebříku do 7 metrů. Tím se dostávám k tomu, že po jednom odpracovaným týdnu sme s Mikym jedni z nejzkušenějších pracovníků naší bandy:-)

Teď se po trvalém naléhání musím zmínit o dnešní žranici. Zatím co sem šel asi hodinu a půl pěšky domů, tak Miky nakoupil a uvařil luxusní večeři. Byl to hovězí steak, hodně propečený s fazolemi, chlebem, salátem a jako desert se podával banán v nutele:-) Teď to už jen zalejváme nějakým tím pivkem za odměnu:-) Tak snad zejtra nebudu mít "Vaňousovo okno":-)

Díky maestrovi a já ještě dodám, jak jsme přišli k salátu: To máte tak, naše dvě starší spolubydlící se psem vždycky najdou v lednici něco, co chtěj vyhodit, páč je to prošlý. Pak se ovšem náhle ozve "Majklllll", já přiběhnu, baba drží nad odpaďákem kus žrádla, chvíli se na sebe upřeně díváme a po chvilce mi to podá. Já se blaženě pousměju, hezky poděkuju a s Vaňousem to sežerem :)

No a páč Vaňha přinesl další pivka, tak se s váma loučíme a jdeme si dát do nosu :)

Zdarec, Miky a Vaňous