Chčije a chčije :)

Přátelé, kamarádi,

takže dneska začneme takovou geograficko-časovopásmovou zajímavostí. Zatímco u vás už je srpen, tak u nás je ještě červenec... tak to jen tak abyste věděli :)

Dneska jsme skoro dokončili baráček našich starejch babiček (nutno ovšem podotknout, že pršelo a jak známo, tak kvalita natěračské práce se zhoršuje s počasím). Nicméně dámičkám to nevadilo a stejně nám nosily čokolády, tyčinky, sušenky, banány, polívčičku uvařily... tak se nám to líbí :) Ovšem když se to dozvěděl Rich, tak nám řekl, ať jdeme do prdele (česky), je to učenlivej chlapec :)

No a myslim, že je na čase, abysme pokračovali v představování našich spolubydlících. Je tady jeden člověk, kterej nemluví, neustále hulí trávu a má bubny. Čili se vždycky zhulí a pak bubnuje... jako například teď :) Ještě že náš pokoj je od něj tak daleko... takhle se tomu smějeme, bydlet vedle něj, tak mu časem asi taky zabubnujem...

No a poslední do party je Ashton (nebo tak nějak). Ten je ještě tišší než ten bubeník (pokud teda zrovna nebubnuje). Teprve dneska se osmělil a při vaření se mi přišel představit. Natáhl ke mě ruku a řekl Ashton (nebo tak nějak) tak začalo naše přátelství... já jsem si olízl ruku od oleje, utřel si jí do kalhot a natáhl jí k němu. Tak naše přátelství skončilo...

Tak se mějte hezky, zdraví Vancouverani :)

Ideální pracovní místo

Hola hola,

tak vám řeknu, že tam kde pracujeme teď je ráj :) z dvou milých stařenek se nakonec opravdu vyklubaly sestry a zřejmě jsme pro ně něco jako vnoučkové :) Dávají nám jídlo, pití, pořád nás chválí a na konci dne nám ještě strčily nějaký penízky na přilepšenou. No a za co myslíte, že jsme je utratili? Omyl, žádnej alkohol (liquer shop už měl zavřeno), ale nakoupili jsme si samé zdravé a dobré věci :) takže od dnešního dne se náš jídelníček rozrostl o jindy přepychový med a podobné dobrůtky... no vlastně ne, vlastně jen o ten med :)

No jinak dneska na zpáteční cestě se mi zdálo, že osmička na zadním kole už pomalu začíná překračovat únosnou mez a moje zadní kolo přestává pomalu připomínat... kolo :) takže jsem se po příjezdu domů s vervou pustil do opravování. Nicméně po zjištění, že osmička je způsobená osmi prasklými dráty mě zase verva opustila a momentálně přemýšlím o jiném vhodném způsobu dopravy do práce a o levné variantě sehnání nového zadního kola :)

No a počasí opět překvapuje, dopoledne zima, vítr, déšť, odpoledne opalovačka :)

Takže dneska asi tak :) Mějte se všichni nádherně a piště příspěvky :) Za ty dosavadní samozřejmě moc děkujeme :) MaV

A jednoho dne začalo pršet...

... a nepřestalo 4 měsíce :) Takhle to říkal Forrest Gump, ale to se nám snad nestane.. doufáme :) I když tady jeden nikdy neví. Zatím jsme tady zažívali jenom nádherný počasí, ale všichni nám říkali, že se to ze dne na den může totálně změnit. A taky jo :) Včera opalovačka při práci a dneska deset stupňů, vítr a neskutečnej déšť. Zažili jsme různé druhy deště. Kousavý bodavý déšť, těžký s tlustými kapkami. Déšť, který létal z boku. A někdy to vypadalo, jako by pršelo zespoda nahoru (jasně, taky Forrest Gump) :) čili teď čekáme až se to teda jaksi ze dne na den zase změní zpátky. Ovšem díval jsem se na předpověď a zatímco jedna říkala, slunečno 25 stupňů, tak druhá déšť, 15 stupňů. Typický odporný alibismus.

No jinak jsme tady vypozorovali určitou podobnost mezi náma a místníma sockama. Když prší, tak my nenatíráme. Když prší, tak oni nežebraj... čili ani jedni z nás nechodí do práce.

My jsme tam teda dneska jeli, ale po pár hodinách jsme to úplně promočený zabalili a jeli zpátky Takže bomba vejlet, doporučuju. Půl hodiny na sebe nechte pršet na kole, pak tři hodiny na žebříku a pak zase půl hodiny na kole. Pak přijeďte domů a usněte :)

Nicméně... pracujeme teď u dvou velice milých a hodných stařenek (jen ještě úplně přesně nevíme, jestli jsou to sestry nebo lesby). Dneska jsme jako odměnu za totální pracovní nasazení v dešti dostali hroznové víno. Je teda pravda, že když vykoukli z okna ven, snažil jsem se dělat že je nevidim a úporně jsem předstíral, jak hrozná je mi zima a co teprve ten strašný a šílený déšť... no vida a víno bylo na světě. (snad bude zítra zase pršet - předstírání že v tom horku se nedá pracovat totiž tolik nazabírá :)

Takže asi tak. Teď si půjdeme vyprat a pak opět navštívíme naše oblíbené čínské relaxační centrum.

Mějte se všichni krásně, MikVaň.

Blbej pracovní den...

po úžasným víkendu se dneska v práci pos... co mohlo :) navíc jsme se domů vrátili až ve čtvrt na jedenáct :( Takže jsme vytuhlý a jdeme spát.

Víc napíšeme zase zítra.

Mějte se, M a V

Horseshoe bay... dobyt :)

právě jsme dojedli další z našich luxusních večeří a jdeme se vám věnovat.

Takže přátelé, meta Horseshoe bay po třech týdnech odkládání konečně pokořena. A nutno podotknout, že to stálo za to. Čili víkend "VVVV" dokonán v plné parádě.

Jako jeden z nejzajímavějších momentů bych asi vypíchnul obídek a polehávání na jednom ostrůvku ke kterému vedla nádherná cestička z velkých kamenů uprostřed oceánu :) No nezní to nádherně? Tam jsme relaxovali a pozorovali lachtana (čti tuleňe)... no nezní to nádherně? :) Nejdřív tam bylo ještě pár lidí, ale pak jako když utne a celý nádherný ostrůvek jsme měli jen pro sebe... to bylo ovšem způsobeno tím, že přišel příliv a onu nádhernou cestičku z velkých kamenů zaplavil, což na zpáteční cestě způsobilo drobné komplikace a nastala varianta brod.

No a to je asi tak všechno, co bych o tom mohl říct...

VO:

Řek si to všechno .. :-)))

Dneska za nás místo dlouhýho textu budou mluvit fotky. Mikýsek a Tomísek.

Vaňous si ujíždí na velrybě :)

Ostrov je náš...

soutěž pro zoologicky nadané jedince... lachtan či tuleň???

varianta brod 1

varianta brod 2

bez komentáře 1

bez komentáře 2

Vaňous do dálky hledící :)

Miky ležící, spící :)

Tak kolikpak nám zbývá do olympiády? (jasně, nejde to přečíst... takže je to 593 dní, 1 hodina, 43 minut a nějaký drobný) to už tady pravděpodobně nebuedme...

pozdrav domů :)

už jsme taky manažeři...

Relaxace s Číňanama a jeden z nejlepších večerů v dějinách večerů

Omlouvám se, ale nemůžu to prostě říct jinak, než že dneska byla kurva pohoda :) Ve zkratce, vyrazili jsme dneska do bazénku, zacvičili si ve fitku, naložili se do vířivky a dali si sauničku... sice to bylo v nějaký čínský komunitě, takže jsme si připadali jak v Pekingu, ale co, jsou to taky lidi :) No a na večer jsme si koupili pravý nefalšovaný kuřátko, upekli ho a pozor, teď příjde to nejlepší... my nejen že jsme ho sežrali, my jsme ho sežrali na střeše :) Z všemožnejch krámů co jsme kde našli jsme vytvořili velice luxusní posezení a žrali jsme a žrali až na stole nezbylo nic. To jsme potom ovšem přinesli, z trouby právě vytažený, mufínky a ty jsme rovněž sežrali. Pak jsme si dali lahvinku vínečka a na závěr nám nad Vancouverem spustili luxusní ohňostroj. Na Mikyho stupnici dokonalosti (1 - 10) dávám 9,7 bodů.

No a zítra Horseshoe bay, takže tenhle víkend má zaděláno na zisk ocenění "VVVV" (Vynikající Víkend Ve Vancouveru)

VO:
No nejenže sme si připadali jako v Pekingu, ale taky sme tam byli jedni z mála věkem pod 60. Poprvé sem viděl paní tak okolo 80. let, jak "cvičí" ve fitku a mezi strojema chodí o holi:-) Jinak já si dneska ještě udělal radost, když sem si koupil surfařský kraťásky se škrabkou na surf vosk a otvírákem na pivka v jednom, páč za 3 tejdny vyrážíme na prodlouženej víkend surfovat na Vancouver island, tak snad bude pěkně a skvělý vlny:-))))

Přejeme vám, abyste se měli tak jako my dneska, Mikeš a Tomeš (opět se vracíme k projektu různorodých podpisů)

kulinářský orgasmus :)

sežráno...

pozor, kdyby si někdo myslel, že je to ta samá fotka co tady už jednou byla a domalovali jsme tam ohňostroj... tak ne :)

Výplatička :)

stála za to, dámy a pánové. Byli jsme celej den na prcka nastartovaný jak mu vmetem do ksichtu jak nás málo platí, že neplatí včas, že jsme dělali víc hodin atd... No a když nám dal šek, tak se nám na tváři vyloudil velice milý úsměv a prcek byl najednou velkej kamarád.

Výplatou jsme byli, že to tak řeknu, skoro až zaskočeni... samozřejmě příjemně :) Nebudu tady házet částky, ale jak říkám... malování baráků se konečně vyplatilo. A doufáme, že teď už bude jen líp a líp :)

Jinak co se dnešního pracovního dne týče, tak se nesl ve znamení rozbíjení... Richovi se rozbilo auto, já jsem si rozbil kolo (přičemž původní záměr byl naprosto opačný - opravit ho) a Vaňous rozbil sprejovací mašinu :) Jojo, holt když se manažer přes okna pustí do sprejování, nekončívá to většinou dobře :) Ale nutno dodat, že jsme kluci šikovný a sprej se nám podařilo opravit... jakým způsobem bych nechal vylíčit Vaňouse v jeho okýnku :)

VO:

Tak na konci pracovní doby se mě trochu sekla mašina. Ani po vyčištění všech různejch hadiček a dokonce ani po mikyho bušení kamenem nenaskočila. Až když sme to už skoro vzdali a začli do ní všichni tři najednou mlátit, tak se potvrdilo známý pravidlo, když to nejde silou( kamenem) tak to jde ještě větší silou:-) Sice jsme vypadali jako banda neandrtálců, co mlátěj do kokosu jak hluchý do vrat, ale sprejovací mašinka už zase frčí a já se radši zase vrátim ke svým okýnkům:-)

Na zítra chystáme bazének, sauničku, vířivku... no prostě relax :) no a v neděli se konečně vypravíme na výlet do Horseshoe bay (což máme v plánu už přes dva týdny, ale teď už to snad klapne) takže snad budou i nějaký další fotečky.

Mějte se, tě péro MaV

Dneska jsme natírali barák...

... a to bude asi tak všechno.

Moc děkujeme maminkám za jejich jídelní nabídky a adopci k Richům prozatím odkládáme. Vaňous je plně spokojenej a já volím 1b, 2a, 3b, 4b, 5a, 6a, 7a. Díky :)

Vokýnko:

Tak já bych prosil všechno, ale ne v jeden den, ale postupně:-) Taky sme s Mikym vymysleli dobrej plán na první neděli po návratu. Oběd u Mikymámy, večeře u Vaňousmámy a pak se pudem s fotrama vožrat do hospy:-))))))

Mě akorát ještě napadlo, že to možná bude chtít drobné kosmetické úpravy, co se časového harmonogramu týče. Jak známo, tak obědy u nás doma nekončívají příliš slavně, tak abysme k Vaňousům ještě vůec došli... že? :)

No a jelikož alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství, tak si jdeme na terasu vychutnat lahvinku bílého vínečka (pozor, od soboty jsme nepili)

Děkujeme všem za příspěvky a všechny vás moooc zdravíme :)

Mějte se, MiVa

Velká žranice u malý paní Richový

Zdravíme domů,

právě jsme dorazili domů (absolutní rým).

Měli jsme jít hrát hokej, ale páč jsme dneska v práci zařízli dvanáctku, tak jsme to nějak nestihli a taky jsme byli krapet unavený. Takže jsme šli jen k Richům na večeři :) Bylo to dneska luxusně dobrý, obzvlášť sushi. Nikdy jsme to nejedli a příjemně nás ta syrová rybka v rýži překvapila. No a jelikož si nás paní Richová oblíbila, tak jsme na opět pozvaný na příští týden. Proto vyzýváme Vaňous- i Miky-mámu, aby nám poslali návrh na nějakou uvítací dobrůtku... no a my se pak rozhodneme jestli se vrátíme k vám domů nebo se necháme adoptovat k paní Richový :)

Jinak prcek si vzal dovolenou nebo co, takže šéfování se teď ujal Rich a musí se uznat, že jeho organizační schopnosti jsou několikanásobně vyšší a pracovní atmosféra na pracovišti několikanásobně uvolněnější. V podstatě kdo chce makat ať maká, kdo nechce, ať jde třeba domů, což si Omar vyložil způsobem sobě vlastním a poté co si ráno hrál půl hodiny se psem, tak skutečně odešel :) Jojo, jemu se to žije, když na něj vydělává jeho manželka :)

Jinak Riche dneska prcek povýšil na production managera, někdo z nás se teda brzo stane job site managerem, samotnej prcek je area manager, pak máme windows managera, spray managera a taping managera, což je na to, že je nás v prckově bandě asi sedm celkem slušná porce manažerstva :) trochu mi to připomíná jeden díl MASH, kde byl tříčlenej tým složenej z velitele děla, velitele obsluhy a... obsluhy :)

Tak se mějte co nejlépe, my jdeme spát.

Miky - velkej šéf, Vaňous Plha

Hola hola,

takže dneska jen v rychlosti a krátkosti. Páč jako jeden z mála prckových svěřenců umím používat (a hlavně vyčistit) sprejovací mašinku, byl mi dneska zadán speciální úkol. Vyrazil jsem jako pomocná síla na jinou stavbu, abych místním amatérům pomohl nasprejovat plot. K místnímu natěračskýmu týmu se ovšem zřejmě nedoneslo, že jsem úplně stejnej tragéd a amatér jako oni a viděli ve mě zkušenýho profíka a autoritu, a tudíž se mi snažili se vším pomáhat, omlouvali se mi za nepořádek ve věcech, podávali mi barvy, štětky, ředidla, obskakovali mě... no zkrátka se chtěli od mistra něčemu přiučit a dokonce se mě i dovolovali, jestli by si mohli vzít pauzu na oběd... No to víte že jsem jim to dovolil :) Pak jsem ale rychle dokončil práci, vyčistil mašinu a zdrhnul jsem, páč by se mohlo stát, že by přijel prcek a prásknul na mě, že jsem v podstatě natěračské embryo a jen si z nich dělám prdel :)

Jinak se nic zvláštního neudálo, tudíž ani není o čem psát.

Jen by náš natěračský tým chtěl veřejně popřát všem Liborům (zejména Mikytáta a Bilbo) k jejich dnešním jmeninám, dejte si za nás pár pořádnejch piveček. Mimochodem, tady ještě svátek nemáte :)

VOkýnko:

Tak já bych jen dodal, že i když máme přidáno, tak se stále neholim, protože stejně jako žák večerní průmyslovky Mlha, tedy Plha, když se holim, tak krvácim:-)

Z Vancouveru zdraví štětka a šlapka :)

Vaňous si zašpinil štětku... a urval šlapku :)

Nazdar saláti :)

zatímco vy teď ještě zařezáváte, tak my už pilně datlujeme a tvoříme další část našeho megablogu. No a co bysme to dlouho prodlužovali, že? Začneme rovnou tou nejnovější novinou :) Doby, kdy jsme živořili na hranici únosnosti a snesitelnosti a třeli bídu s nouzí jsou minulostí, stejně tak jako naše mzda 10 dolarů na hodinu. Ode dneška máme o dolar víc a začínáme novou etapu našeho kanadskýho pobytu. Jen doufáme, že nám tohle náhlý zbohatnutí moc nestoupne do hlavy... ale kdeže, pořád zůstaneme skromný český kluci. No a jak se to všechno seběhlo? Opustil jsem dneska při vyjednávání s prckem výraz agresivního idiota a nasadil jsem tak milý úsměv, který umím vykouzlit jen já, velice ponížený tón a strategii vystupování na velice vysoké úrovni. No vida a zabralo to... jsme boháči :)

Co se našeho bydlení týče, tak situace vypadá celkem nadějně, ale ještě se uvidí. Radši teď všichni zaťukejte na dřevo, abysme to nezakřikli. Do středy se tady musí udělat nějaký úpravy a ve čtvrtek bude nová inspekce... i na pokojích :) Takže budeme muset asi lehce poklidit, což snad nebude zase takovej problém, ovšem jak se s tímhle úkolem popasuje Erik žijící ve svým skladišti... mnoo :)

Jinak dneska byl v práci opět prckův bráška Andrew se svoji stříkací mašinou. Tentokrát to ovšem nějak nevychytal s tlakem a majitelům jejich dlaždičky nejen vyčistil, ale taky rozdrtil :) Když bylo dílo dokonáno, tak se zeptal jestli by nemohl s něčím pomoct. No... jasně Andrew, tak mohl bys třeba trochu ošmirglovat dveře? Dělal jsi to někdy? Joo, ve škole v práci se dřevem... a dostal jsem jedničku. No, šikula... Takže se milý Andrew chopil šmirglovacího papíru a... Vaňous do mě už v záchvatu smíchu šťouchnul, abych se na něj podíval. Tak jsem otočil hlavu a ten trotl tam držel šmirgl pevně přitisknutej na dveře a dělal s nim dřepy s výskokem :) ale jak se říká... to se nedá takhke vyprávět, to se musí vidět. No a poslední informace, kterou vám sdělím, je, že jsme dneska pracovali do šesti ... zatímco ostatní do čtyřech. Proč? Vaňousi, máš slovo...

Okýnko :)

Tak kromě toho, že sem si zašpinil štětku, což je u práce natěrače celkem běžná věc a urval si šlapku( u kola) což zas tak běžný není, tak se nám dneska stala taková malá nehoda. Asi po 5 minutách co nám prcek přidal, že děláme dobrou práci sem měl za úkol rozšroubovat celej zámek u dveří. Pak ale přišel prcek a řek, ať to nedělám, že jsou to moooc starý dveře a nějakej složitej systém zámku, kterej by asi dal dohromady jen slušně zručnej kasař:-) No ale co se nestalo. Do zámku mi vypad jeden šroubek a zasek se. Takže sme byli po 20 letech první, kdo to rozmontovali. Po hodině vrtání se, přemýšlení a chirurgický práce sme to dali dohromady a musim pochválit Mikyho, že by se mohl živit i jako vykradač trezorů, což v naší situaci není zas tak špatnej nápad:-) Taky se musim zmínit, že ukecanost našich spolubydlících nás začíná ohrožovat trochu na zdraví a hygieně. Před chvilkou Miky vyrazil s hajzlpapírem na dlouhou štaci, ale zastavila ho Victorie a tak se vrátil za 15 minut, ale do cílové stanice bohužel nedorazil, tak to snad vyjde na druhý pokus, jinak by to byl doslova a do písmene průser:-)))

Na otázku Bartyho kdy se chystáme cestovat bez kol. Tak máme v plánu makat asi do 5.září. Na poslední 2 tejdny nám prcek zas přidá a pak vyrazíme pravděpodobně na Vancouver Island, což je podle místních nejhezčí část Kanady. Pak máme v plánu přesun do provincie Alberta, kde se chcem mrknout do měst jako Calgary, Edmonton a projet kolem 4 obrovskejch národních parků, kde je spoustu jezer, lodovců, vodopádů, sopek a divoký zvěře:-) Tak to je jen takovej hodně hrubej plán našich cest:-) No a protože já se potřebuju taky vydat na ono místo, tak radši vyjdu už teď, abych nezmeškal:-)

Mimochodem, jelikož už máme oba návštěvu toho důležitýho místa za sebou, tak vám můžeme s radostí sdělit, co jsme se tam dozvěděli... ne že by se teda ta důležitá informace snad odehrála uvnitř... nicméně na dveřích visel papír se zprávou od Bonity a sice že jestli to tady zavřou nebo ne je zatím ve hvězdách, ale do 31. října se to řešit nebude, čili? Čili jsme zachráněný a musíme to příležitostně oslavit (samozřejmě nejlépe prací).

Z Vancouveru s přátelským natěračským pozdravem, Mike and Thomas (takhle drsně se nám tady říká)

Hospoda... už nikdy více

jestliže teda chceme aby nám zbylo aspoň trochu finančních prostředků na cestování. Takže ode dneška vyhlašujeme finančně-alkoholický úsporný program. Opíjet se už budeme jen za levno na střeše... no, opět silná slova :)

Mno a teď teda k té malé nepříjemnosti a sice včerejší absenci blogu. Hluboce se omlouváme, ale bystrý čtenář znalý místních poměrů mohl dle sdělení že se jde s Krisem do hospody něco takového vytušit. Ovšem musí se teda uznat, že včerejší posezení bylo mírně geniální :) Pravda, plán byl ten, že si půjdeme zahrát fotbálek a pak si společně sedneme na jeden dva belíky piva a půjde se domů. Všichni jsme souhlasně pokývli hlavou, že se ten nápad jeví být velice rozumný... zatímco Kris se jen šibaslky pousmál :) Měl pravdu, ten chlapec. Popisovat průběh večera je celkem zbytečný, myslim si, že jste všichni inteligentní a lehce si domyslíte že u dvou belíků nezůstalo atd. Snad jen že celý večer byl ve znamení oslavy Krisových 25. narozenin. Jen tak na okraj dodám, že se jednalo o narozeniny vymyšlené, Krisovi je 28 a narozky má v listopadu. Nicméně když se nám podařilo rozezpívat celou hospodu "Happy birthday to you", když Kris přijímal gratulace, nebo když jsem mu u kapely nechal zahrát speciální oslaveneckou písničku, celkem jsme se bavili. Jeho "fake birthday party" jsme mu uspořádali jako omluvu za to, že jsme mu nakecali, že v Čechách zdravíme holky ve stylu "Ahoj, pojď šukat" a znamená to něco jako "jak se máš"... nutno ovšem podotknout, že na Adélu to jaksi nezabralo :)

Jak už jsem naznačil, byli jsme si před večerním hospodskym extempóre v parčíku zahrát fotbálek. Vynikající :) Samotnej popis nechám na mistrovi... nebude-li opět spát až slezu ze střechy :)

Jinak dnešní den jsme pojali velice odpočinkově. Původně jsme chtěli jet na výlet, ale jelikož jsem měl dopoledne pocit, že moje hlava je uvnitř vybavena ještě jednou hlavou, která je ovšem mnohem větší a pravidelnými otřesy se touží dostat ven z té původní (a myslim, že jsem ten pocit neměl sám) tak jsme nikam nejeli a šli jsme se ven opalovat, zalehli jsme do jednoho parčíku a s výhledem na hory jsme sluníčko nechali ať ukáže co umí... což taky nebylo špatný. Aspoň jsme nabrali síly na další štětkovací týden :)

No a jako bonus a omluvu dneska ještě popíšu dopravní situaci ve Vancouveru. Nečekejte nic vtipnýho, spíš to bude něco jako dokumentární pořad na ČT2. Funguje to tady na principu maximální tolerance. Cyklisti pouštěj chodce, auta cyklisty, cyklisti auta, chodci auta... atd. Pořád vás tady zkrátka někdo pouští... což ovšem v důsledku znamená, že si od jízdy na kole prakticky neodpočinete. Platí tady taky některý podivný pravidla, například pokud nikoho neohrozíte, tak můžete křižovatkou projet i na červenou... jenže ty lidi tady prostě jezdí trošku jinak než u nás. Obzvláště jedno dopravní pravidlo si u nás skutečně představit nedokážu. Na křižovatce často bývá stopka, ok, nic zvláštního, ale ona je na všech čtyřech příjezdových cestách a dopravní zákon říká "Křižovatkou projíždí první ten kdo tam přijel dřív". U nás? No asi si to dokážete živě představit, že? "Já tady byl první, ty idiote" a podobně, přičemž bych to viděl, že auta by byly rozsekaný tak na každý druhý křižovatce. Ještě tady mají semafory, který někdy svítí a někdy blikaj. Tohle nám je ovšem zatím tajemstvím. No a ještě jedna zajímavá věc na závěr. Dávaj tady řidičák na zkoušku. Dostanete ho v 16, ale první dva roky musíte jezdit s někým. (Představ si, tatíku, že bysme se spolu v autě stresovali už od mých 16 :)) Pokud nic neprovedete, tak pak už můžete jezdit sami, ale nějak do 25 nesmíte v autě vozit víc lidí pokud jim není přes 25... no tohle zní divně, ale je to tak. Tak a teď mě napadla ještě jedna zajímavější věc na závěr a jelikož se mi nechce mazat to, že na závěr byla ta předchozí, tak jí tam nechám a napíšu vám, že tahle je na úplnej závěr. Může se tady řídit pod vlivem :))

Okýnko :)
Tak před tím než velice stručně popíšu naše fotbalové odpoledne musím doplnit pár maličkostí a reagovat na diskuzi:-) Jestli si ještě pamatujete jak přezdívá prcka náš kolega a štětkový virtuoz Omar, tak víte, že je to blecha, ale není to obyčejná blecha ani blecha psí, co na člověka nejde, ale je to speciální blecha, která se nevyskytuje na hlavě jak je běžné, ale v nižších partiích těla. Kde to přesně je už nechám na vaší bujné představivosti. K tomu, že to co my najezdíme za měsíc zvládnou borci na Tour de France za jeden den se musím ostře ohradit. Zvládnou to za 2 dny a jak už tady podotkl mikytáta, tak jezděj nasypaný bobulema, nemusej každejch 200m stavět na semaforech a znova se rozjíždět a už vůbec lézt po žebřících a celej den hbitě šermovat se štětkama jako Mistr Miagy ve filmu Karate Kid, když natíral plot:-) Zpátky k našemu fotbálku. Pěkně sme si začutali a na rozdíl od frajerů, kteří na vedlejším hřišti hráli regulérní zápas, kvalita naší hry byla o mnoho tříd výš. Okresní přebor v Hradci je proti tomu Liga mistrů:-)

Tož tak :) ještě jsem vlastně pozapomněl na jednu maličkost. Dneska jsme pozvedli kulinářské dovednosti ještě o stupínek výš a po obídku jsme si upekli muffiny :) Jo a teď teda jedna úplně absolutně poslední věc. Zítra zkusim poprosit našeho středoškoláka jestli by nebyl tak laskav a nepatrně nám nezvedl plat, tak držte palce.

Zdarec, Miky a Vaňous

náš slavnej fotbalovej tým

náš slavnej fotbalovej tým... o pár hodin a belíků piva později

Jakej tomu tak dneska dát název?

Ahoj (dneska velice neoriginální pozdrav),

dneska jsme dojeli domů opravdu z posledních sil, ale konečně je tady pátek, takže nastává vytoužený odpočinek. Ne že by nás tolik vyčerpávala ta práce... ale ty kola :) Nechceme je teď dva dny ani vidět (jsou zaparkovaný v pokoji, takže to asi půjde dost těžko, ale minimálně do pondělního rána zůstanou tam kde jsou). Mimochodem sice je teď pátek večer, ale jak jsem tak psal "pondělní ráno" úplně mi přeběhl mráz po zádech a polil mě studenej cyklopot.

Na počest vysněnýho pátku jsme uspořádali žranici jako prase :) Místo hrníčku rýže jsme uvařili hrníček a půl a do naší masovo zeleninový směsi jsme jako bonus přidali navíc jednu papriku... já vim, asi teď závidíte, ale máte smůlu. Takhle královsky si žerou jenom kanadský natěrači. Jenže to není všechno, my jsme ještě neměli dost a tak jsme narvali do mikrovlnky celý balení levnejch párků za dolar a hodili jsme na pánev vejce... no a pak jsme ještě snědli jablko... a teď je nám blbě.

Na zítřek máme v plánu fotbálek v parčíku a Kris už v smskách hlásil, že má chuť na pivo... což nevěstí nic dobrýho.

No a teď konečně k dnešní polední pauze. Už od půl jedný jsem pracoval na půl plynu a nervózně čekal až hodiny odbijí celou, zasedneme k lančmítu a mně se rozbije telefon z náhlýho přívalu obrovskýho množství zpráv. Celá akce začala ve 12:56 zprávou od Mikymámy a skončila v 16:17 kdy se ozval Zdenál, kterej zřejmě chtěl, aby mu cesta z hospoy rychlejc utekla :) Ovšem mezi to se vměstnalo jenom 12 zpráv (a to ještě Barty soutěžil třikrát). Pravda, telefon to teda nijak nerozhodilo, ale i tak díky za ně... udělali jste mi radost :) Vyhlašovat vítěze nebudu, vyhráli jste všichni a jako odměna vám budiž zveřejnění vaší zprávy na místním věhlasnym blogu.

Smsky v pořadí jak přicházely:

12:56 Akmam usup a cap malisop - Mikymama

12:56 Nazdar :) Tak si predstav, ze - Mikysegra

12:59 Konec pauzy, zpatky za stetkama - Barty

12:59 Spravny kurak ma rict pet slov nez vypusti z pusy kour - Mikytata

12:59 Prodluze si obed co nejvic - Tata Vanek

12:59 Pardubice zdravi z Rozmitalu Venkouvrany - Dia

13:00 zdravim modryho a cervenyho naterace - Mara (poslano s obrazky panacku v prislusnych barvach)

13:00 dobrou chut - Stepan

13:01 Jeste natrete zdi, pane Lorenc - Barty

13:02 Porusuji pravidlo 5 slov, hadanka pro Miavavevu:) Co vznikne kdyz sparite spacka se zirafou? Ocekavam vtipne navrhy, nateracstvo - Barena

13:06 Tak doufam, ze mate radost a vsichni spolecne jsme ti zahltili mobil :) tesim se na zverejneni nejlepsich sms, mejte se a hura do prace, takhle by to neslo, flakat se - Barty

13:11 Nazdaaar kucii, teda specialne Miky, kdyz je to tvuj phone:) drz se poradne, az ti ta kupa smsek do Va doleti, at te nesmete ze zebriku:) tez pilne ctu vase prispevky. Chtela jsem bojovat s vami za vyssi plat a neholit se, ale Barty nema chlupaty nohy rad, tak vam jen drzim pesti :) zdravi Bartyho Bara - Bartyho Bara :)

13:11 Cus Tom blesk a hrom :) - Janca

16:17 Cau Miky - Zdenal

Takže tak. Původně jsem teda čekal účast asi tak miliónkrat větší, ale jak jsem to teď přepisoval z mobilu, tak jsem rád za účast malou. Přesto bych chtěl vzkázat všem co čtou a neposlali... styďte se a nečtěte :)

No a páč už je mi zima, tak slezu zpátky do našeho útulnýho pokojíčku a pokud náš hlavní okýnkář ještě nespí, tak mu nechám prostor aby se opět vyjádřil :)

Tak okýnkář už je v kómatu, takže přispěje až zítra... možná :)

Dobrou noc (to platí jen pro ty co poslali)

Mik a Vaň :)

Zvědavec Don :)

Vážení přátelé cechu natěračského,

zdravíme vás opět z Vancouveráku... konec konců jako každý jiný den. Náš fyzický stav začíná balancovat na hranici snesitelnosti :) Málo jídla, málo spánku a naproti tomu hodně práce a hlavně hodně jízdy na těch našich turbokolech. Dneska jsme tak odhadem spočítali, že za ten měsíc co jsme tady (už jsme tady měsíc) máme v nohách něco kolem pětiset cyklokiláků. Jestli to takhle půjde dál, tak se z Kanady vrátíme především s odporem k cyklistice.

Dnešním dnem počínaje má náš boss prcek novou přezdívku. Pochází od pana profesora Omara a sice "Ladilla" (pro lingvisticky nadané jedince udávám i uruguayskou výslovnost "ladiža") a překlad? Otravná blecha... což sedí.

Tak a teď se konečně dostaneme k dlouho slibovanému popisu našeho spolubydliče Dona. Kde začít? Tenhle borec, kterej o sobě tvrdí, že učil 15 let v Athénách na univerzitě (o čemž by se podle mě dalo s úspěchem pochybovat) v podstatě nevychází z našeho baráčku a jen v županu a s hrnkem kafe korzuje naší chodbou a s neuvěřitelnou vytrvalostí vyčkává na svoji kořist kterou by si ulovil ke konverzaci, přičemž se ani tolik nejedná o konverzaci jako spíš o monolog. Hlavní body podle kterých poznáte Dona

1) župan

2) nasazený klobouk když je venku teplo (aniž by ven vycházel)

3) neustálé opakování jednoho slova

4) hrnek kafe (když mu vychladne, strčí ho na plotýnku, ohřeje a jede dál)

5) no a hlavně obdivování cizí večeře

Chvilku nám to trvalo, ale teď už víme, že když je Don na chodbě tak se z pokoje co? Nevychází :) a už tuplem ne, jde-li se vařit večeře. To si totiž Don stoupne nad vaší pánvičku, začne k ní čuchat a tipuje co by to tak tentokrát mohlo být. Když to odhalí, tak to vypadá asi následovně.

"Co to dneska vaříte? To jsou játra, že? No játra... hmm.. játra... hmm... játra... játra... zdravá strava... játra... jojo, játra... a kde jste je koupily, ty játra? Kolik tak stojej játra?¨..."

V lepším případě si ho vyslechneme a vypadneme. Horší varianta nastane když Erik zjistí, že se na chodbě něco děje. To pak vyleze a je to úplně v prdeli :) To bych vám, přátelé nepřál...

A ještě než předám Vaňousovi psací stroj, aby se ve svém okénku vyjádřil, tak si musíme vážně pohovořit... Představte si, že si tak člověk natírá barák, pustí si k tomu hudbu z mobilu, poslouchá a vesele pracuje. Nicméně pojednou si uvědomí, že ten přístroj, kterej mu hraje byl původně určen k něčemu jinýmu než k přehrávání hudby. Tak námatkou třeba k přijímání zpráv od přátel, rodičů, blízkých, známých, cizích... zatímco jeho telefon mu prostě jen hraje tu hudbu a žádný zprávy nepřijímá. Prvních pár dní to přejde, pak ovšem začne být nervózní a stále čeká, že mu tu zprávu třeba někdo pošle... ale nic a nic. Takže poslední stadium je to, že si nějakou tu zprávu prostě vynutí, což je přesně to, co teď udělám.

Prostě až dneska budete mít deset hodin večer a já jednu odpoledne a budu mít pauzu na oběd, tak mi všichni povinně pošlete smsku. Ale všichni, jasný? Nejen ti co mě znaj, ale i náhodní čtenáři, jasný? A aby to bylo zajímavější, tak smska může obsahovat pouze pět slov... ne to je blbost... a nebo ne, není :) prostě pět slov plus podpis. Může se stát, že si někdo zítra nestihne náš úžasnej blog přečíst, takže si to mezi sebou vyřiďte... ukažte co ve vás je a zavalte mě :) Všechny smsky tady zejtra zveřejnim :) No a vítězná smska bude samozřejmě odměněna :) Jo a moje číslo je +420608832885. Tak adios amigos.

Tak já dneska jen v rychlosti než usnu musim reagovat na dotazy a příspěvky v diskuzi. Děkuji Bartymu, že nás v případě našeho vystěhování rád nechá bydlet ve svým bytě v HK, ale bohužel bysme to na těch našich kostitřasech asi tak o 10 minut nestíhali dojíždět do práce a prcek by nás vykop:-) K těm nasprejovanejm botám. To takle jednou Miky sprejoval zábradlí na modro a když se mu to povedlo dokončit, tak k mému překvapení, ale i k překvapení Mikyho, sem zjistil, že přebarvil nejen to zábradlí, ale i špičky svejch černejch bot:-) No co Vám budu povídat, vypadá to jako novej model od Adidasu z připravovaný kolekce jaro 2020:-) Kdyby je viděl nějakej manager přes botky, tak ho hned najme, páč to je fakt originál a s napodobením by měli problémy i Vietnamci:-)

Děkuji a tímto jmenuju Vaňouse jako zástupce pro zodpovídání dotazů. Ačkoliv musím samozřejmě podotknout, že sprejování jsem měl naprosto pod kontrolou a špičky bot jsem obětoval v zájmu dokoalého nátěru :)

Tak se mějte a nezapomeňte V 10 VEČER

Miky a Vaňous

Hokej :)

Čusan,

tak jsme právě dorazili domů z našeho večerního hokejíčku, takže dneska jenom v rychlosti, pak fofrem sprška a rychle do postýlky. V práci dneska pohodička, trhli jsme rekord v délce pauzy na oběd, skoro dokončili baráček, vydělali si nějaký penízky a pak jsme rovnou jeli k Richovi. Tam nám paní Richová uvařila výbornou večeři (nějaká spešl rybička, hovězí nudličky a rýže) a vyrazili jsme na hokejíček... No a já letim do spršky a samotnej hokejovej zážitek bude v dnešním krátkym Vaňousově okýnku :)

Tak já dneska jen krátce. Byli sme v areálu UBC, což je zkratka University of British Columbia. Je to tam takovy malý mčsto pro 30 tisíc studentů. Kolem pul devátý jsme dorazili na zimák, kterej má 2 hřiště, pučili si brusle, který byli opravdu suprový a necejtil sem, že je mám na noze. Ne jak ty moje 10 kilový a taky helmu. Na mě bohužel zbyla helma s mřížkou, takže sem viděl kulový:-) Funguje to takovým způsobem, že tam může přijít kdo chce a dělat si co chce. Střílet, bruslit, třeba i číst noviny:-) Bylo tam asi 15 borců, většinou plně vyzbrojených a pálili to o 106. My když sme vyjeli, tak to zezačátku vypadalo jako z filmu Kokosy na sněhu, ale pak sme se rozjezdili a bylo všechno dobrý. Parádně sme si zajezdili, zastříleli, já sem trochu školil Riche v práci holí a kličkování, asi jako mě táta v zimě na Stříbrňáku:-), a za to sem dostal lehkou svižnou přes palec a protože sme s Mikym jediný neměli rukavice, tak to trochu bolelo. Takže zejtra natírám levou rukou:-) Mikyho to začlo dokonce tak bavit, že jezdil dál, i když už jezdila rolba, což se evidentně nelíbilo rolbařoj a začal na něj troubit, ať už vypadne:-)

Jinak polde posledních zpráv, který jsme se právě dozvěděli by snad to bydlení mělo ještě na srpen dopadnout, takže ty vaše katastrofický scénáře se zasnoubením s naší krásnou paní domácí by snad mohly zůstat jen v oblasti teorie :) Ale i tak díky za ně :)

Takže dneska jen tak zlehka a jde se spinkat, máme toho celkem dost :) Na závěr jedna hokejová fotečka a hurá do pelíšku :) Mějte se, MaV

Kde budeme bydlet?

Zdravím pravidelné čtenáře, našeho dnes už velmi populárního deníku :)

Zrovna jsem vylezl ze sprchy, smyl jsem barvu z nohou a jdu vám sdělit pár čerstvých informací. Začal bych asi tím, že jsme dneska povečeřeli gurmánskou specialitu Vestfálské nudličky... byla to neskutečná dobrota. V podstatě to teda bylo to co obvykle, ale řekli jsme si, že v zájmu toho, abysme každej den nejedli to samý, tak budeme aspoň měnit názvy.

Na baráčku jsme si dneska odkroutili poctivou desítku a s pocitem dobře odvedené práce (a hlavně s pocitem dobře vydělaných peněz) jsme dorazili domů... tam nás ovšem čekalo nemilé překvápko. Asi před týdnem se odsud musel vystěhovat náš bejvalej soused. Jednalo se o malej střet zájmů s paní domu. Zatímco ona chtěla aby platil nájem, tak on platit nechtěl. Takže ho vykopla :) Až doposud sranda :) Jenže jeho to nějak vytočilo nebo co a šel jí naprášit na úřady, že tady nemá požární jističe atd. No a tak nám dneska viselo na dveřích, že se z rozhodnutí města Vancouveru se náš krásnej domov uzavírá a že se musí všichni nájemníci do 31.7. vystěhovat... paráda. Nicméně naše nájemkyně slíbila, že se za nás bude bít do poslední chvíle. Nechtělo by se nám přijít o střechu (a teď myslím jak o střechu nad hlavou tak i o střechu s výhledem). Ve čtvrtek budeme vědět víc, čili v pátek budete vědět víc i vy :)

Mimochodem Rich nám dneska v polední pauzičce (která se neustále prodlužuje) vyprávěl zajímavej příběh o debilitě jejich jižních sousedů. Jak všichni víme, tak Amíci nemaj moc ponětí o tom, co se děje za jejich hranicema... a to nejen v Evrope (pokud teda vědí co to Evropa je) ale i v sousedních státecj. Prej je to prostě nezajímá. Čili o Kanadě prej panuje všeobecný povědomí, že místní lidi žijí v iglu a podobně. A proto před nedávnem uspořádali v Americe Kanaďani veřejnou sbírku na obnovu jejich národního shromáždění. Amíkům tvrdili, že je postavenej ze sněhu a díky americkejm továrnám, který mají neblahej vliv na kvalitu životního prostředí jim jejich parlament taje... A prej se vybralo celkem dost peněz :) Je to někde na youtube, tak zkusim vyhledat :)

Vaňousovo okýnko:

Vaňous dneska okýnko psát nebude, takže se musím prásknou sám. Nasprejoval jsem si boty na modro... ovšem nutno dodat, že situace to vyžadovala :)

No a to bude pro dnešek asi všechno a já půjdu do pelíšku načerpat síly na zítřajší směnu a na večerní hokejíček :) Vezmeme foťák, takže sem pak hodíme nějaký fotky.

Děkujeme všem za příspěvky, děláte nám radost. Vždycky si to rádi přečteme a proto piště, pište, pište :)

Mějte se hezky, MiVa

ČR - Zbytek světa

Přátelé, kamarádi,

dneska si lehce zastřílíme do vlastních řad. Budu se snažit demonstrovat dnešní situaci, když k nám zavítal náš velkej boss.

Já a Vaňous na střeše... slyšíme prcka.

"Slyšíš ho?"

"Jo jasně... dement, flusni na něj"

"Nebo na něj hodíme štětku"

"Jo ale namoč jí ještě"

"Hahaha"

Prcek: "Ahoj kluci, jak to tam nahoře jde?"

"Ignoruj ho"

Prcek: "Můžete jít dolů?"

"Dělej že ho neslyšíš"

"Co zase chce ten vocas?"

"Ty vole, to musíme zase slejzat? Stejně chce nějakou hovadinu... idiot... já nikam nejdu"

Prcek: "Koupil jsem Vám kluci zmrzlinu"

"Jééé, díky moc, to je od tebe hezký"

Prcek: "Asi jste mě neslyšeli, jak to tam nahoře jde?"

"Jojo, neslyšeli, je to pohoda"

Prcek: "Tak to je fajn, no nic musim zase letět, tak se kluci mějte"

"Jojo, taky se měj... ahoj"

"Docela v pohodě, viď? Jojo, celkem jo" :)

Teoreticky vzato nám teď už zase tak nevadí... když tam s náma není. Ale ty prachy přidá jako že se prcek jmenuje... to tada vo tom žádná :)

No co se slibu týče, tak ho dneska nedodržim a pár slov o Donovi si nechám jako takovou nouzovku až nebude zase o čem psát.

Dneska jsme vymysleli a domluvili naše krátkodobý plány. Takže ve středu jdeme s Richem hrát hokej... což bude zřejmě mazec :) a příští pátek po výplatě (když teda bude stát za to) vyrazíme na ještě větší mazec. Ale zatim nebudu psát o co jde, páč je to celkem drahý, tak abyste se pak nesmáli, kdybysme na to, my chudý český kluci neměli prachy :)

No jinak jsme si dneska taky pěkně zasportovali (kromě každodení porce kol a kliků) ale o tom už vás poinformuje ve svém okénku... Kdo? No přece Vaňous :)

Tak dneska se konal mezinárodní zápas ve fotbale. Samozrejmě, že ještě v poslední půlhodině pracovní doby:-) Proti sobě nastoupily tým ČR a smíšený tým Uruguaye a Canady. Od začátku bylo jasný, kdo má na hřišti převahu. I přes obtížný terén, způsobený dlouhodobým působením místního malamuta Kelly, předváděl český tým pohledný a technický fotbal, kde lítal míč a soupeř, hlavně teda Omar, který po 10 minutách hlásil, že asi umře. Asi proto je teď na tom Uruguay ve fotbale tak špatně:-) Už ve 3. minutě vsítil první gol mezi dvě násady na žebřík rychlý střední útočník Miky. Po dalších krásných kombinacích stylem já na bráchu, brácha na mě byl stav už 0:3. Na české hráče byla radost pohledět s jakou lehkostí a obratností se dostávali do šancí. Jejich technické finesy udivovaly přihlížející majitle domu, kteří nádherný zápas pozorovali ze svoji lože na hlavní tribuně. Vaňous vyškolil Omara, pojď sem kam jdeš:-) Chtěl to zkusit i Omar na defenzivního záložníka českého týmu, ale dopadlo to asi takto, pojď sem, kam jdeeeš???? To už běžel nastavený čas a nastalo pravidlo zlatého gólu. Rychlou narážečkou Mikyho s Vaňhou byl překonán i stoper domácích Richard a pro Vaňouse už nebyl problém dopravit loptu do prázné brány. Konečný stav 0:5 Tím jsme doufám, po porážce od Turků, aspoň trochu napravili reputaci českého fotbalu:-)))

Podívejme ten se rozjel :) No jen tak dál chlapče :) Takže my se s váma loučíme, přejeme vám hezký pracovní úterý, nám přejeme hezkou dobrou noc, jdeme si vypít naše vínečko a pokecat o ženskejch :)

Z Vancouveru Vaňous Bosák a Miky :)

Volno :)

Milí čtenáři našeho deníčku,

s potěšením vám můžeme oznámit, že jsme dnešní den parádně proflákali a nabrali síly do dalšího natírání :) Vaňousovi se dneska povedl husarskej kousek a podařilo se mu ulovit wi-fi signál i přes den... ale musel se pro to hodně obětovat. Chytil ho kolem poledne na terase, jenže jak už jsem psal, tak jsou tady neskutečný vedra... čili už samotný vylezení na terasu v tuhle dobu vyžadovalo dost velkou odvahu. Druhá věc byla ta, že kvůli přímýmu sluníčku nebylo na monitoru noťasu vůbec nic vidět... jak to Vaňous vyřešil si můžete prohlídnout na fotce :) Vydržel to asi půl hodinky, pak musel zalízt zpátky aby neomdlel :)

Jinak jsme dneska dali malou procházku městem, objevili jsme krám s levnejma párkama, já jsem hodil chvíli opalovačku na střeše spojenou s četbou knihy, mrkli jsme na Snowboarďáky a žrali u toho levný párky :) (mimochodem, Cartmane, díky moc za vypálení DVDček) no prostě leháro :) No a hlavně jsme dneska vyhlásili den bez kol. V podstatě podobnej projekt jako den bez aut, kdy se bojuje za kvalitu ovzduší, tak my jsme dneska bojovali za kvalitu našich nohou, páč už nás začínaj hodně bolet.

A po dlouhý době... Vaňousovo okýnko :)

Tak já bych jen poznamenal, že sem nebyl spálenej, ale lehce připálenej a teď už jen opálenej. Taky sem se úplně neoholil a pokračuju ve stávce za vyšší plat:-) K procházce bych dodal, že byla opravdu jen malá a moc daleko sme nedošli, protože si Miky opět vzal sandále a každejch 10 metrů sme museli stavět, páč mu do nich spadnul kamínek a čekat než se ho podaří dostat ven. To mě ale vůbec nevadilo a pošetřil jsem nohy na zítřejší Tour de France do práce.

Zítra se můžete těšit na popis dalšího spoluobyvatele našeho bydliště, zvědavce Dona :)

Mi a Va z Va :)

Vaňousova domácí sauna :)

Já a náš pejsek Nikita (za prvé si povšimněte jak jsme my natěrači osmahnutý a za druhý bych poprosil, abyste tuhle fotku neukazovali Beníkovi) :)

Sobotní pohodička a natěračská inovace

Přátelé,

dneska byl pohodovej den, na devátou jsme dorazili do práce, odmakali jsme si tam pár hodin a nebýt mýho menšího omylu, mohlo všechno proběhnout naprosto hladce. Vymyslel jsem totiž novou techniku natírání podlahy. Postup vypadá asi následovně:

1) Vezmete belík s barvou a donesete ho na místo určení

2) Tady přichází moje inovace - zatímco dle starého zaběhnutého postupu se namáčí váleček do belíku a natírá se, tak dle mého postupu se belík vezme a jeho obsah se vyleje na zem

3) Dlouhými táhlými pohyby se válcem na násadě roztírá do všech stran, aby se dosáhlo rovnoměrného pokrytí

Tímto se dosahuje maximálních výsledku a neuvěřitelné časové úspory.

Pakliže se vám ovšem stane to co mě, a sice že už v bode jedna to poserete a na místo určení přinesete belík s blbou barvou, tak jste v prdeli a jste nuceni přistoupit k bodu 4. a 5. (nemluvě o tom, že časové úspory a maximálních výsledklů se pochopitelně nedosahuje)

4) počkáte až blbá barva uschne

5) opakujete bod 1. - 3. s barvou správnou

v případe potřeby se body 4. a 5. opakují tak dlouho než člověk přinese tu skutečne správnou barvu (to už se mi pochopitelne nestalo... protože mi tu správnou přinesl Vaňous - díky Vaňousi).

No jinak bylo dneska neskutečný vedro a protože jsme makali jen šest hodin, tak jsme měli odpolko spoustu času a šli jsme se vyvalit na pláž. Tam jsme oba usnuli, spálili si břicha a jeli domů. Tím pádem Vaňous kompletně dokončil proces popálení svého těla a teď nastává odobí čekání a nervozity jestli zhnědne nebo se sloupe :)

Dneska vám sem hodíme dvě fotečky. Vyfotili jsme si náš nateračskej baráček (abyste měli představu co tady vlastne provádíme a jaký budovy zkrášlujeme), čili tahle fotka bude pro všechny. No a pak jeden bonus na závěr slíbenej našemu druhýmu marodovi (ano Barty, jsi to ty) :)

Takže se všichni mějte krásně, my si půjdeme na střechu vypít zasloužený pivečko a zítra si budeme užívat den absolutního volna a nicnedělání :)

Z Vancouveru jako obvykle, Havaň a Mikeš (mimochodem zavedli jsme novej projekt a každej den se snažíme podepsat jinak... proto ty naše blbý jména) :)

Naše práce (předtím to byl takovej škaredej voprejskanej barák) :)

Pro maroda :) Myslíme na tebe.

Mimochodem, použili jsme pár plechovek za naší skládky na balkóně, každá je zálohovaná 20 ti centama. Těšim se až to půjdeme vrátit :)

Speciální příspěvek pro Štěpku a něco málo i pro ostatní :)

Dnešní příspěvek je jen pro tebe :) Jsme moc rádi, že jsi to tak skvěle zvládla. Moc jsme na tebe mysleli a drželi ti palce. Ještě to pár dní vydrž a za chvilku už zase budeš úplně ok. No a protože jsi nám udělala takovou radost, tak pro tebe máme dvě překvapení. Za prvé si můžeš přát cokoliv budeš chtít a my ti to z Kanady přivezeme :) No a za druhý jsme se dneska večer opět navlíkli do pracovního a udělali speciální natěračskou fotku, která je jenom pro tebe :)

Vaňousova osobní štětka a moje sprejovací maska (ta není osobní, ta je ukradená)

PS: Když jsem tě viděl před odjezdem v nemocnici, tak ti to nakrátko moc slušelo, tak doufám, že už si to tak necháš :)

Tak se Pepáno drž, Miky a Vaňous

No a aby se náš druhej marod necejtil ublíženej, tak jemu vyfotíme osobní fotku zejtra :)

Jinak co se dnešního dne týče, tak až na to, že jsem nasprejoval pavouka a motýla, zakopnul míč k sousedům na zahradu, Vaňous si spálil záda a naučil se pár sprostejch španělskejch slov od Omara tak se nic extra nestalo. Mimochodem, v naší pracovní skupině se začíná prosazovat čeština, tudíž když někdo udělá neco blbě, čím dál tím víc se začíná ozývat jasný a pomalu i stále s lepší výslovností znějící "kuva" :)

Zejtra si hrajeme na socialismus a makáme i v sobotní dopoledne :) pak to asi zalomíme na pláž, páč jsou tady teď opět příšerný vedra... no ještě se uvidí. Jo a taky jsme dneska dostali výplatu, takže jsme odvrátili blížící se bankrot.

S přátelským pozdravem, Mikýsek a Vaňhátor :)

Režim pracovního dne s důrazem na kvalitu stravování

7:00 Budíček
7:10 Vylezení z postele
7:20 Snídaně - corn flakes a mlíko - zdravá a vydatná snídaně šampiónů
7:45 Výjezd
8:20 Příjezd k práci
8:20 - 8:30 Schovávání se a courání se, abysme nepřijeli zbytečně brzo
8:30 Začátek pracovního dne s malou ovocnou pauzou kolem desátý hodiny
13:00 Pauza na oběd - toustovej chleba s nutelou na povzbuzení chuti, 3 x dvojitej toustovej chleba s lančmítem a paprikou, toustovej chleba s nutelou na spravení chuti a ovocná tečka nakonec (banán, pomeranč nebo jablko)
13:30 Je-li přítomen prcek konec pauzy (v ostatních případech stále pauza)
13:50 Není-li přítomen prcek, konec pauzy
13:50 - 14:00 Odchod z pauzy
14:00 - 14:30 Lančmítová těžkost a nechuť k práci
18:00 Konec pracovní doby a přesun domů
19:00 Nákup jídla a lančmítu v Donalds Marketu
19:30 Vaření večeře a konverzace s Erikem...
20:00 Večeře - nejhezčí část dne :) masíčko, vajíčka, zeleninka, jatýrka, tuňáček, omáčička, těstovinky, rejžička a další a další...
20:30 až do usnutí osobní volno (podstatnou část zabírá tvorba blogu, sprcha, trochu kliků abysme se udrželi na žebříku a hlavně poflakování se po střeše)
Těsně před usnutím - Simpsni, popřípadě Krkonošské pohádky

Tak to jen tak abyste věděli jak to chodí v každodenním životě natěrače...
O víkendu snad něco podnikneme tak bude zase o čem psát.
Děkujeme za všechny příspěvky, fotku prcka snad brzo dodáme :)
Mějte se krásně a pište a pište... sami vidíte, že my už nemáme o čem.
Takže zatim se mějte krásně a užijte si víkend

Příběh :)

Ciao,

dneska totiž není moc o čem psát... Během dnešního dne se nic zvláštního nestalo, natírání sprejování... atd :) Takže snad jen jeden krátkej příběh s malym bráškou našeho velkýho šéfa v hlavní roli.

Byl s náma v pondělí v práci a... jen těžko se bude popisovat co jsme s ním prožili, protože tady platí dvojnásob "kdo neviděl, neuvěří" :) Malej Andrew je taky Číňan (logicky) a protože mu je asi 14 tak dělá ve firmě svýho velkýho 18ti letýho bratra načerno (jo a ještě jedna podstatná informace... Andrew je debil). Čili mu byla svěřena práce, u který se zdánlivě nedá nic zkazit a kde si nemůže mladej chlapec ublížit. Takže dostal takovou mašinu, která se nastartuje, je na ní napojená hadice a žene to ven vodu pod tlakem, což umožňuje tlakový umývání bordelu (powerwashing) :) Velkej šéf odjel a nechal tam s náma tohohle ňoumu a jeho přístroj. My jsme si dělali na střeše svojí práci a pojednou slyšíme, kterak malej Andrew svym dementnim hlasem něco huláká. My jsme mysleli, že už to bude mít hotový, ale omyl... nemohl to nastartovat. Takže když už začal natahovat slzy, zželelo se mi ho, slezl jsem ze střechy a nastartoval mu to. To bylo radosti... opět jsem vylezl na střechu a byl klid... ne na dlouho. Po chvilce mu mašina vypnula a nervózní Andrew začal chodit okolo, zkoumat to, všechno rozmontoval a vypojil... potom zase zapojil (ale blbě) a evidentně byl v konci. Potom ovšem z čista jasna přišel grandiózní nápad... mrknul do nádrže a začal ječet že mu došel benzín. Čili zavolal bráškovi, aby zjistil kde najde kanystry... kupodivu byly u tý mašiny. Tak Andrew jeden otevřel, čichnul si k tomu a málem omdlel. Prej nikdy nic tak hroznýho nečuchal a odmítal se k tomu přiblížit. Pak to přeci jen vzal do ruky a začal s tim polejvat ten jeho zázračnej přístroj aniž by se aspoň na metr přiblížil k otvoru, do kterýho se to mělo lejt... takže všude cákal benzín a křičel, že to smrdí. Tentokrát už jsem ze střechy lezl trochu nasranej, ale jak řekl Vaňous, vidět polséze ten jeho blaženej výraz, že mu to opět stříká stál za to :)

My jsme potom měli pauzu na obídek, jenže jak bylo zmíněno, tak trpim chorobou HOSIP a zapomněl jsem doma... obídek :) Takže jsem se vydal na kole koupit něco dobrýho k snědku. No a koho cestou zpátky nepotkám jak si to kráčí z poctivě odvedený práce? Andrewa. Šel po chodníku z kopce dolu, tak jsem mu chtěl zamávat :) Andrew si mě nevšímal a pokračoval v chůzi, najednou se za nim objevila cyklistka a začla na něj zvonit, aby uhnul... Andrewa to viditelně znervóznilo a přidal v tempu, cyklistka stále cinkala na zvonek a Andrew stále zrychloval svůj krok. Tak na něj začla křičet ať vypadne na stranu a to už Andrewa vyděsilo natolik, že před ní začal utíkat (samozřejmě aniž by se uhnul). No nádhernej pohled...

Myslim, že čínský rodiče musí mít ze svých dvou ratolestí skutečně radost :)

Co se nás týče, tak jsme měli dneska k večeři těstoviny se zeleninou a tuňákem. No a kdo četl včerejší příspěvek, tak pochopí, že jsme dali přednost jídlu před hokejem a zahrát si půjdeme až po výplatě...

No a kdyby se někomu zdál dnešní příspěvek nudnej, tak se mu snad bude líbit video ze včerejšího dne volna :)

Z Vancouveru zdraví Miky a jeho věrný přítel Vaňous :)

Lynn Canyon Park

How is it going? :)

Pozdrav alá Vancouver :)

Mnoo, co bych vám tak o dnešním volnym dnu napsal :) tak vyspinkali jsme se do desíti a vyrazili jsme na cyklistickej výlet (výlety dělíme na cyklistický a pěší, jelikož autobusovej si nemůžeme dovolit... což je, jak sami uznáte, při ceně dvou dolarů padesáti centů za lístek dost bída). Mimochodem teď nám psal Rich, jestli si zítra nechceme jít zahrát hokej... jasně že chceme, Richi, ale nemůžeme si to dovolit :) Tak teď řešíme dilema jestli jít zítra hrát hokej nebo večeřet... ještě se uvidí. No ale zpátky k vejletu... byl geniální :) Dorazili jsme do místního parčíku, zamkli kola a vyrazili na vodopádík, následně přesun na padesátimetrovej visutej mostík. Cestou zpátky piknik u řeky a koupání v ledový vodě... no hele, paráda to byla :) Hodíme sem nějaký fotečky.

Jinak jsme dneska opět navštívili místní knihovnu s netem (ten nám nevim proč funguje jenom večer) a hledali práci... marně. Takže zítra se jde opět žebříkovat. Ovšem hledání práce nebyla jediná knihovnová zábava, Vaňous si chtěl z mailu stáhnout fotku Káčy v plavkách, kterou mu chtěla v daleké cizině udělat radost... když se mu zobrazila, začal se dlouhým pohledem kochat a tahle kanadská idylka byla přerušena až v momentě kdy za ním přišla paní knihovnice a diskrétně ho upozornila, že by bylo vhodnější, aby si šel obrázky nahatých holek prohlížet k počítači, kterej je zabudovanej ve stole a není na něj vidět, protože tam jsou i děti :)

Teď ještě pár slov o našich vypečených spolubydlících s důrazem na magora Erika :) Tenhle borec má pokoj přímo u kuchyně a v posledních dnech si oblíbil vést s náma dlouhý rozhovory když vaříme večeři. Dost podstatnej problém naší konverzace ovšem spočívá v tom, že mu nerozumíme ani slovo. Takže on strašně dlouho něco mele a když vycítíme, že přišla otázka, tak zkusíme střelit "Ano, Eriku", "Ne, Eriku", "To je pravda, Eriku" popřípadě když se začne smát, tak neříkáme nic a smějeme se taky... no a páč odtamtud chceme vždycky co nejdřív vypadnout, tak dost často večeříme nedovařenou rýži a krvavý maso :)

Takže tak a teď se pohodlně usaďte a vychutnejte si chvilku Vaňousovy poezie :)

Tak já bych se ještě vrátil k tomu holení. I nadále pokračuju v boji za větší plat a když to nevyjde, tak můžu aspoň svým zjevem plašit medvědy:-) Tím apeluju na mikytátu a ostatní, aby nás podpořili a dokud nám nezvednou plat, tak se neholili:-) "Libore, jestli si ty fousy nevybojuješ, tak seš u mě mrtvej Homolka":-)

No a teď něco pro potěchu oka :)

Brou noc

vodpodádík v Lynn Canyon parčíku

visutej most - délka 48 netrů, výška 50 metrů (nebo naopak)

naše piknikový a koupací místečko

Čtvrtstoletí Mikyho :)

Ahoj kamarádi, rodiče, příbuzní, známí i neznámí :)

Dneska bych chtěl moc poděkovat za všechny hezký přání k narozkám. Udělaly mi všechny velkou radost, takže velkej dík. Já osobne jsem oslavil svůj velkej čtvrtstoletní den natíráním baráku... překvapivě.Vaňous mi dneska udělal velkou radost a přichystal překvápko. Tajně koupil dvě plzně a vytvořil improvizovanej narozenionovej dort... zrovna jsme ho na střeše snědli :) Říkal, že chtěl udělat ještě větší překvapení a předstírat, že na moje narozky zapomněl, což jsem mu ovšem překazil tím, že jsem ho na můj velkej den neustále upozorňoval a mluvil o něm všude kde to šlo :) v důsledku toho jsem dostal i další dárek od Riche. Koupil mi super triko Vancouver Canucks :) Takže si domů aspoň něco přivezu :) Když to vezmeme do důsledku, tak dárek mi dal i prcek. Jelikož v sobotu pršelo, tak mi velkoryse půjčil svoji kšiltovku. No a vzhledem k tomu, že se mi celkem líbí a byl jsem dneska oslavenec, tak jsem mu jí nevrátil :) Když už jsme u tý velkorysosti, tak nám dal zítra náš velkej šéf nepochopitelný volno... takže se opět nebude vydělávat. No musíme sehnat něco jinýho... ale na druhou stranu vyrážíme zítra na výlet, takže budou fotečky :)

No a co se dnešního pracovního dne týče, tak se nic zásadního nestalo. Snad jen to, že nám poprvé svěřili do ruky sprejovací natírací přístroj. Docela šikovná věc... až na to, že musíte mít přes nos roušku na dýchání a hlavně na očích speciální brejle. Ty se ovšem během dne tak zanesou barvou, že přes ně není nic vidět. Takže sprejovací proces probíhá asi následovně. Něco nastříkáte, pak sundáte brýle a podíváte se co že jste to vlastně navždy změnili na bílo. Mezi moje největší perly bych asi zařadil natřenou násadu od lopaty, posprejovaný okno a venkovní osvětlení (původně černý, teď z jedný strany bílý) no třeba si toho nikdo nevšimne :)

No já jsem dneska nějakej nudnej (zřejmě deprese z pokročilýho věku), takže sem pustim zkušenýho pětadvacátníka Vaňouska aby to zachránil :)

čili... Vaňousovo okénko :)

Tak já dneska jen krátce, protože mě do očí dneska spadnul nějakej bordel a tím pádem píšu asi jako když sprejujem. Takže tady něco mačkách a pak mi to Miky přečte, co sem to napsal za kravinu:-) Dneska bych povyprávěl o tom, jak je na Mikym vidět, že už mu je 25. Projevuje se u něj nemoc zvaná HOSIP. Hovno si pamatuje:-) První příznaky sem začal pozorovat minulý týden, když nemoh najít nejdřív klíče, pak peněženku, mobil a to že to v našem organizovaným nepořádku není nic těžkýho. Včera zapoměl kam dal otvírák, ráno nenašel pastu na zuby a dokonce zapoměl vzít ke svačině lančmít. Holt je to už starej kořen, ale večer zase našel otvírák, tak se snad blýská na lepší časy:-) Taky sem se před nakrojením narozeninovýho dortu trochu oholil, ale jen trochu (mikymámo!!!:-)) a pokračuju v protestu za vyšší plat:-)

Takže tak :) a my si jdeme pustit Krkonošské pohádky a uleháme do pelíšků :)

Mějte se krásně, Mi a Va

Sfoukávání svíčky na dortu :) a na sobě mám oba dary od kluků z práce :) vědomej dárek od Riche a nevědomej od prcka

no a tady si tu dobrůtku vychutnáváme nad nočním Vancouverem

Oslava a koníčci :)

Můj milý deníčku,

včera jsme konečně poznali krásu a kouzlo nočního života ve Vancouveru :) jak už jsem psal, tak jsme si naplánovali takovou menší oslavičku narozek. V sedm k nám dorazil Kris, Gabe a John, nakoupili jsme piva a vyrazili na střechu... myslim, že jsme klukům kanadskejm ukázali jak pařej kluci český :) no a samozřejmě anglickej blázen Kris :) ten si s sebou pro jistotu už na střechu přikoupil svejch vlastních dvanáct piv... asi v deset jsme to zapíchli a vyrazili do rušných ulic velkoměsta. Takhle... máme trošku výpadky, takže jsme se snažili dát střípky včerejší akce dohromady a poskládat z toho nějakej příběh co by dával smysl, ale moc se nedaří :) Nicméně nejpodstatnější momenty akce:

1. Zaplatili jsme velký vstupný do nějakýho klubu, ze kterýho mě po chvíli dva obrovský vyhazovači vynesli :) absolutně nechápu proč, ale asi jsem tam někomu něco udělal nebo tak... já fakt nevim :)

2. Blbá sázky s Krisem - více ve Vaňousově okénku

3. Můj tanec u tyče

4. Asi hodinový bloudění po měste než jsme si konečně vzpomněli kde jsme si zamkli kola

5. Vaňousovy nezdařilý telefonáty domů, díky kterým přišel o celej svůj kredit :)

6. Návrat v šest ráno

7. Vaňousova marná snaha dostat mě v pět ráno z pizzerie

8. Moje ranní doměnky, že mě nekdo okradl

9. Moje ranní uvědomnění, že mě nikdo neokradl, ale že jsem to všechno utratil

10. Ranní pozorování Vaňouse, kterak se zalepenejma očima a v bolestech hledá optimální polohu, minimalizující ukrutný třeštění hlavy :)

a tak dále a tak dále...

Mimochodem, naše finanční situace vypadá asi následovně. Vaňous má v hotovosti necelý dva dolary a já mám asi dvacku. Výplata bude až v pátek, takže to vypadá na krušnej tejden. No a když už byla řeč o kreditu na telefonu, tak Vaňous disponuje deseti centama (cena jedný smsky je 15 centů) a já mám dolar šedesát. No a páč na kredit nemáme a platí se tady i za příchozí hovory, tak nám jsou naše mobilní přístroje celkem na hovno :)

No takže dneska jsme se vyspinkali a odpolko vyrazili zbohatnout na koníčky. Varianta A nevyšla proto, že jsme nepochopili princip sázení a nechtěli jsme se zbytečně ztrapňovat. Ovšem varianta B... rovněž neklapla. Vaňous nebyl ve stavu kdyby byl schopnej chodit... natož odběhnout závod se mnou v sedle :) A i kdyby byl, tak bych z něj pravděpodobně spadnul, páč mi dneska taky nebylo úplně hej. A i kdybych nespadnul... tak bysme stejně asi nevyhráli :) Nicméně bych celou akci hodnotil velice pozitivně a zároveň čestně slibuju, že si dáme opět na dlouhou dobu pauzu :)

Gong. Vaňousovo okénko.

Tak sme včera zjistili, že pijem pivo, který tady pijou bezdomovci:-) ale co, je nejlevnější a stejně tady všechny chutnaj stejně. Jak už psal Miky, tak si ze včerejšího večera tak úplně všechno nepamatujem. Jeden z nejzajímavějších okamžiků se mi ale povedlo vyfotit mobilem. Bylo to když se Miky vsadil s Chrisem, že vleze do schránky na noviny:-) Jak se to povedlo můžete vidět na fotce:-) Taky sem si říkal, že když mi brzo vyprší kredit na mobilu a měl sem tam ještě asi 20 dolarů, tak zavolám domů. Akorát sem netušil, že platím už když to zvoní. Takže sem se nedovolal, ale provolal všechny prachy:-) Pak nám taky nevyšel plán se závoděním na dostizích. Mě bolely kopejtka, Miky si zapoměl bičík a hlavně to byl rovinovej závod a já sem přece jen lepší skokan, takže nejbližší závod poběžím až v Pardubicích:-)

Já jsem si ještě vzpomněl, že nám včera prcek do práce přivezl překvápko. Svýho retardovanýho mladšího bráchu. Je mu asi dvanáct, je stejně malej jako prcek, má rovnátka a mluví strašně dementním hlasem. Ideální posila pro náš kolektiv.

No a jelikož už jsem u všech ponožek a trenek už odjel dvě kola nošení, rozhodl jsem se navštívit prádelnu kterou máme přes ulici. Výsledek je asi ten, že mám všechno pořád špinavý, ale mokrý... Dát tam nejlevnější prací prášek a ještě jen třetinu požadovanýho množství nebyl asi ten nejsprávnější krok... ale zase jsem ušetřil čtvrťák. No jak už tady jednou bylo řečeno, chybama se člověk učí :)

No a dneska uděláme s Vaňousem dobrej skutek a dáme sem nějaký další fotky.

prohraná sázka... celej jsem se tam fakt nevešel

zátiší na střeše

tak tenhle kůň nevyhraje :)

vyhlídková věž

že nám to sekne, co? :)

náš oblíbenej obchůdek... kam se teď ale pár dní nepodíváme

Capilano national park

západ slunce nad Vancouverem

indiánskej totem a já :)

indiánský totemy a Vaňous :)

pohled z pláže

Vaňous surfuje :)

krásnej páreček, co?

Nové možnosti zbohatnutí :)

Ahoj, ahoj, ahoj

včera jsme ulehli po druhý hodině a v lehce podroušeném stavu jsme se psychicky připravovali na ranní směnu na žebříkách :) Nicméně v sedm ráno volal prcek, že prší a že se makat nejde, jupíííí :) Ovšem pujde se zejtra, haha... vzhledem k tomu, co se na dnešek chystá na střeše jsem mu naznačil, že zítra to asi nepůjde. Čili máme jít aspoň dneska odpoledne. Takže teď čekáme na telefonát, ve kterym to zase zruší... je to vůl :)

No jak už jsem naznačil včera, na americkej fotbal fakt nechoďte. Já to viděl jednou v televizi a říkal jsem si, že naživo to musí bejt lepší... není. Je to úplně stejný. Asi takhle, tisíce kanaďanů se furt jenom couraj sem a tam, pořád si něco kupujou, každou chvilkou se vstává, páč někdo chce někam projít, každej se snaží aby byl vidět na velký obrazovce, vydávaj ze sebe takový ty podivný výkřiky a zvuky, který známe z americkejch filmů... no prostě v hledišti se pořád něco děje. Což se bohužel o hřišti říct nedá. Jeden borec rozehraje míč, hodí ho za sebe, pak se všichni srazej a spadnou a to je konec. Tahle akční věc trvá zhruba pět vteřin a potom nastává tak dvouminutová pauza, ve který vběhnou na hřiště náhradníci, trenéři, maséři a vůbec každej kdo tam vběhnout může. Probírá se strategie příští srážky a takhle to pokračuje celou dobu... Dost často tam taky vjede sanitka, páč tak každou třetí srážku musej někoho odvízt do nemocnice. Takže se mu zatleská, on zamává a hraje se dál. No mazec. Jak říkám, vydrželi jsme to první poločas a kousek, pak jsme zamířili do hospůdky... tam to bylo o něčem jinym :)

No a teď konečně k novýmu plánu jak zbohatnout. Objevili jsme, že za barákem máme velký dostihový závodiště a každou neděli (čili zítra) jsou tam dostihy a co je důležitý, vstupný je zadarmo :) Takže jsme naplánovali dvě hlavní strategie. První je trochu nudná, prostě si vsadíme na nějakýho outsidera naše poslední prachy a budeme doufat, že se stane zázrak. Ta druhá je o dost zajímavější. Hlavní dostih je vypsanej na padesít tisíc doláčů a já věřim tomu, že kdybych Vaňouse správně vedl, mohli bysme skončit do třetího místa... takže dneska jdeme do města shánět koňskej převlek pro Vaňhu a žokejskou čepičku a bičík pro mě :)

Jinak zase nám zlobí wifina, takže jsme opět v knihovně. Takže víc fotek přidáme zase příště, teď už dochází čas...

Z Vancouveru zdraví Miky a Vaňous

tak to je ta slavná hra (ale zase jsme byli na největšim zastřešenym staďáku na světě)

hospůdka :)

Prispevek a fotky

budou az zejtra. Na americkej fotbal nikdy nikdy ale fakt nikdy nechodte... je to nejvetsi nuda. My jsme odesli v pulce a sli jsme do hospody. No a vratili jsme se az ted a jdeme spat pac za pet hodin vstavame na zebriky, cili smysluplnejsi, obsahlejsi a... atd. prispevek napiseme az zitra :) i s fotkama :) i kdyz zejtra se u nas na strese slavej moje narozky, takze mozna az pozejtri :)
Dobrou noc

Myči jachet? Ku-lo-vý, bude se co? Bude se natírat...

Přátelé,

jachting se nekonná :( Dneska jsem mluvil s tou paní co nám včera naslibovala hory doly (a hlavně teda to mytí jachet) ovšem nějak podivuhodně obrátila a že to prej práce pro dva není. No co se dá dělat, tak holt potáhneme tu natěračskou káru dál...

Nicméně dneska jsme poznali první pozitivní stránku natěračskýho průmyslu. Zůstali jsme na pracovišti s Vaňousem jako poslední (ten palác je konečně natřenej a na nás bylo abysme dodělali ten největší vopruz, čili vyčistili to co se kde zašpinilo a zacákalo... no a páč naše pracovní skupina se vesměs skládá z lidí který nikdy nic nenatírali, tak bylo barvou pocákaný všechno :) tudíž k nám přišel pan majitel, chvilku s náma pokecal, podivil se nad tim, že studujeme (ale bylo mu to sympatický) pak se podivil ještě jednou když jsme mu řekli, že se zase chceme vrátit do Čech (to zase nebylo sympatický nám) no ale výsledek byl ten, že nám každýmu strčil do kapsy dvacku a řekl, že se mu barák líbí a že si na něj máme dát pivo :) My bysme to teda zřejmě zainvestovali rozumnějc... ale když on si tolik přál abysme si za to koupili zrovna ty piva... :) No čili právě jsme se vrátili ze střechy, kde jsme nad večerním Vancouverem propili naše zkapalněný a poctivě vydřený tuzéry.

Jinak dneska si prcek přisal malý bezvýznamný plus když nám oznámil, že jsme makali dobře a že si zítra můžeme vzít volno... je to dobrej kluk. Hned v zápětí si ovšem připsal obrovský mínus, když nám oznámil, že si to volno nahradíme v sobotu... hajzl to je.

No a stran množích se žádostí o vysvětlení toho co se dělo na řetízkovým kolotoči... takže za prvé bych chtěl tatínkovi poděkovat za jeho příspěvěk a vlastně si ani už tak nějak ani nevzpomínám co se tam tenkrát dělo :)) Takže ať to pěkně napíše on když už to nakousnul :) A vám všem co to budete číst... nezapomeňte, že jsem byl tenkrát ještě malej... a ten řetízák byl strašně velkej :)

Vaňous se právě probudil a jde přispět svoji troškou do diskuze :)

čili... Vaňousovo okénko :)

Tak já sem ještě nespal. Mikyho zmátlo asi to, že sem řek, že už spím, ale když sem to řek, znamená, že sem nespal:-)

Tak nám ty jachty nevyšly. Moc sem s tim nepočítal, ale pro jistotu sem si zabalil svoje dvě štětky za 20 babek a odvez je domů. Takže v sobotu půjdou holky zase do akce. Dneska taky zas zabodoval prcek, když odcházel, tak se postavil na špičky, možná si i poskočil a poplácal mě po rameni a utrousil něco jako "dobrý chlape". Nevěděl sem jestli mu mám dát facku nebo se začít smát, ale aspoň už nevotravuje se svoji technikou, jak držet štětku. A protože sme byli donucený si koupit nějaký ty pivka na oslavu našeho prvního natřenýho baráku a že jsou pěkně silný a já přestávám vidět na ty písmenka, znamená že půjdu už opravdu spát:-)

No a já ještě dodám, že jsme zaznamenali první zranení, přecenil sem svoje síly a nedocenil výnam správného uchopení... spadl na mě žebřík :) Jasně, smějte se :) Takže mám malinko přeraženej frňák a podle Gaba by se za takovejhle výstup nemusel stydět ani Mr. Bean :) pamatujte, práce kvapná málo platná (a bolí z ní nos) a hlavně chybama se člověk učí :)

Tak dobrou noc a užijte si víkend :)

Jooooo a zítra jdeme na B.C. Lions (už máme lístky), tak se těšte na nějaký fotečky :)

Tak dneska jen tak o ničem...

Ahoj milí čtenáři,

dneska opravdu jen krátce... ale dneska fakt opravdu :) V práci normálka, večeře tentokrát výborná, kola bez problémů, žádný trapasy ani průsery... čili jediná důležitá, zásadní a podstatná věc z dnešního dne je ta, že možná brzo konečně zanecháme natěračství a přesedláme na lépe placené mytí jachet :) zítra budeme vědět víc.

Jinak abysme zatim shrnuli dosavadní pobyt, tak se tady prostě (ač si někdy z příspěvků můžete možná myslet něco jinýho) máme výborně :) Je tady nádherně, máme bydlení, práci (časem možná budeme mít lepší) máme co jíst, známe tady už pár lidí, orientujeme se ve městě (lehce) no a hlavně si užíváme jak to jen jde... To musí být přeci každýmu jasný, že my se prostě neztratíme :)

Toť teda pro dnešek vše a my jdeme spinkat :)

Zítra zase napíšeme víc - dneska to bylo víceméně jenom proto, abysme zachovali každodenní příspěvkovou povinnost :)

A vůbec... vy taky píšete málo :)

Mějte se :)