Hospoda... už nikdy více

jestliže teda chceme aby nám zbylo aspoň trochu finančních prostředků na cestování. Takže ode dneška vyhlašujeme finančně-alkoholický úsporný program. Opíjet se už budeme jen za levno na střeše... no, opět silná slova :)

Mno a teď teda k té malé nepříjemnosti a sice včerejší absenci blogu. Hluboce se omlouváme, ale bystrý čtenář znalý místních poměrů mohl dle sdělení že se jde s Krisem do hospody něco takového vytušit. Ovšem musí se teda uznat, že včerejší posezení bylo mírně geniální :) Pravda, plán byl ten, že si půjdeme zahrát fotbálek a pak si společně sedneme na jeden dva belíky piva a půjde se domů. Všichni jsme souhlasně pokývli hlavou, že se ten nápad jeví být velice rozumný... zatímco Kris se jen šibaslky pousmál :) Měl pravdu, ten chlapec. Popisovat průběh večera je celkem zbytečný, myslim si, že jste všichni inteligentní a lehce si domyslíte že u dvou belíků nezůstalo atd. Snad jen že celý večer byl ve znamení oslavy Krisových 25. narozenin. Jen tak na okraj dodám, že se jednalo o narozeniny vymyšlené, Krisovi je 28 a narozky má v listopadu. Nicméně když se nám podařilo rozezpívat celou hospodu "Happy birthday to you", když Kris přijímal gratulace, nebo když jsem mu u kapely nechal zahrát speciální oslaveneckou písničku, celkem jsme se bavili. Jeho "fake birthday party" jsme mu uspořádali jako omluvu za to, že jsme mu nakecali, že v Čechách zdravíme holky ve stylu "Ahoj, pojď šukat" a znamená to něco jako "jak se máš"... nutno ovšem podotknout, že na Adélu to jaksi nezabralo :)

Jak už jsem naznačil, byli jsme si před večerním hospodskym extempóre v parčíku zahrát fotbálek. Vynikající :) Samotnej popis nechám na mistrovi... nebude-li opět spát až slezu ze střechy :)

Jinak dnešní den jsme pojali velice odpočinkově. Původně jsme chtěli jet na výlet, ale jelikož jsem měl dopoledne pocit, že moje hlava je uvnitř vybavena ještě jednou hlavou, která je ovšem mnohem větší a pravidelnými otřesy se touží dostat ven z té původní (a myslim, že jsem ten pocit neměl sám) tak jsme nikam nejeli a šli jsme se ven opalovat, zalehli jsme do jednoho parčíku a s výhledem na hory jsme sluníčko nechali ať ukáže co umí... což taky nebylo špatný. Aspoň jsme nabrali síly na další štětkovací týden :)

No a jako bonus a omluvu dneska ještě popíšu dopravní situaci ve Vancouveru. Nečekejte nic vtipnýho, spíš to bude něco jako dokumentární pořad na ČT2. Funguje to tady na principu maximální tolerance. Cyklisti pouštěj chodce, auta cyklisty, cyklisti auta, chodci auta... atd. Pořád vás tady zkrátka někdo pouští... což ovšem v důsledku znamená, že si od jízdy na kole prakticky neodpočinete. Platí tady taky některý podivný pravidla, například pokud nikoho neohrozíte, tak můžete křižovatkou projet i na červenou... jenže ty lidi tady prostě jezdí trošku jinak než u nás. Obzvláště jedno dopravní pravidlo si u nás skutečně představit nedokážu. Na křižovatce často bývá stopka, ok, nic zvláštního, ale ona je na všech čtyřech příjezdových cestách a dopravní zákon říká "Křižovatkou projíždí první ten kdo tam přijel dřív". U nás? No asi si to dokážete živě představit, že? "Já tady byl první, ty idiote" a podobně, přičemž bych to viděl, že auta by byly rozsekaný tak na každý druhý křižovatce. Ještě tady mají semafory, který někdy svítí a někdy blikaj. Tohle nám je ovšem zatím tajemstvím. No a ještě jedna zajímavá věc na závěr. Dávaj tady řidičák na zkoušku. Dostanete ho v 16, ale první dva roky musíte jezdit s někým. (Představ si, tatíku, že bysme se spolu v autě stresovali už od mých 16 :)) Pokud nic neprovedete, tak pak už můžete jezdit sami, ale nějak do 25 nesmíte v autě vozit víc lidí pokud jim není přes 25... no tohle zní divně, ale je to tak. Tak a teď mě napadla ještě jedna zajímavější věc na závěr a jelikož se mi nechce mazat to, že na závěr byla ta předchozí, tak jí tam nechám a napíšu vám, že tahle je na úplnej závěr. Může se tady řídit pod vlivem :))

Okýnko :)
Tak před tím než velice stručně popíšu naše fotbalové odpoledne musím doplnit pár maličkostí a reagovat na diskuzi:-) Jestli si ještě pamatujete jak přezdívá prcka náš kolega a štětkový virtuoz Omar, tak víte, že je to blecha, ale není to obyčejná blecha ani blecha psí, co na člověka nejde, ale je to speciální blecha, která se nevyskytuje na hlavě jak je běžné, ale v nižších partiích těla. Kde to přesně je už nechám na vaší bujné představivosti. K tomu, že to co my najezdíme za měsíc zvládnou borci na Tour de France za jeden den se musím ostře ohradit. Zvládnou to za 2 dny a jak už tady podotkl mikytáta, tak jezděj nasypaný bobulema, nemusej každejch 200m stavět na semaforech a znova se rozjíždět a už vůbec lézt po žebřících a celej den hbitě šermovat se štětkama jako Mistr Miagy ve filmu Karate Kid, když natíral plot:-) Zpátky k našemu fotbálku. Pěkně sme si začutali a na rozdíl od frajerů, kteří na vedlejším hřišti hráli regulérní zápas, kvalita naší hry byla o mnoho tříd výš. Okresní přebor v Hradci je proti tomu Liga mistrů:-)

Tož tak :) ještě jsem vlastně pozapomněl na jednu maličkost. Dneska jsme pozvedli kulinářské dovednosti ještě o stupínek výš a po obídku jsme si upekli muffiny :) Jo a teď teda jedna úplně absolutně poslední věc. Zítra zkusim poprosit našeho středoškoláka jestli by nebyl tak laskav a nepatrně nám nezvedl plat, tak držte palce.

Zdarec, Miky a Vaňous

náš slavnej fotbalovej tým

náš slavnej fotbalovej tým... o pár hodin a belíků piva později