Příběh :)

Ciao,

dneska totiž není moc o čem psát... Během dnešního dne se nic zvláštního nestalo, natírání sprejování... atd :) Takže snad jen jeden krátkej příběh s malym bráškou našeho velkýho šéfa v hlavní roli.

Byl s náma v pondělí v práci a... jen těžko se bude popisovat co jsme s ním prožili, protože tady platí dvojnásob "kdo neviděl, neuvěří" :) Malej Andrew je taky Číňan (logicky) a protože mu je asi 14 tak dělá ve firmě svýho velkýho 18ti letýho bratra načerno (jo a ještě jedna podstatná informace... Andrew je debil). Čili mu byla svěřena práce, u který se zdánlivě nedá nic zkazit a kde si nemůže mladej chlapec ublížit. Takže dostal takovou mašinu, která se nastartuje, je na ní napojená hadice a žene to ven vodu pod tlakem, což umožňuje tlakový umývání bordelu (powerwashing) :) Velkej šéf odjel a nechal tam s náma tohohle ňoumu a jeho přístroj. My jsme si dělali na střeše svojí práci a pojednou slyšíme, kterak malej Andrew svym dementnim hlasem něco huláká. My jsme mysleli, že už to bude mít hotový, ale omyl... nemohl to nastartovat. Takže když už začal natahovat slzy, zželelo se mi ho, slezl jsem ze střechy a nastartoval mu to. To bylo radosti... opět jsem vylezl na střechu a byl klid... ne na dlouho. Po chvilce mu mašina vypnula a nervózní Andrew začal chodit okolo, zkoumat to, všechno rozmontoval a vypojil... potom zase zapojil (ale blbě) a evidentně byl v konci. Potom ovšem z čista jasna přišel grandiózní nápad... mrknul do nádrže a začal ječet že mu došel benzín. Čili zavolal bráškovi, aby zjistil kde najde kanystry... kupodivu byly u tý mašiny. Tak Andrew jeden otevřel, čichnul si k tomu a málem omdlel. Prej nikdy nic tak hroznýho nečuchal a odmítal se k tomu přiblížit. Pak to přeci jen vzal do ruky a začal s tim polejvat ten jeho zázračnej přístroj aniž by se aspoň na metr přiblížil k otvoru, do kterýho se to mělo lejt... takže všude cákal benzín a křičel, že to smrdí. Tentokrát už jsem ze střechy lezl trochu nasranej, ale jak řekl Vaňous, vidět polséze ten jeho blaženej výraz, že mu to opět stříká stál za to :)

My jsme potom měli pauzu na obídek, jenže jak bylo zmíněno, tak trpim chorobou HOSIP a zapomněl jsem doma... obídek :) Takže jsem se vydal na kole koupit něco dobrýho k snědku. No a koho cestou zpátky nepotkám jak si to kráčí z poctivě odvedený práce? Andrewa. Šel po chodníku z kopce dolu, tak jsem mu chtěl zamávat :) Andrew si mě nevšímal a pokračoval v chůzi, najednou se za nim objevila cyklistka a začla na něj zvonit, aby uhnul... Andrewa to viditelně znervóznilo a přidal v tempu, cyklistka stále cinkala na zvonek a Andrew stále zrychloval svůj krok. Tak na něj začla křičet ať vypadne na stranu a to už Andrewa vyděsilo natolik, že před ní začal utíkat (samozřejmě aniž by se uhnul). No nádhernej pohled...

Myslim, že čínský rodiče musí mít ze svých dvou ratolestí skutečně radost :)

Co se nás týče, tak jsme měli dneska k večeři těstoviny se zeleninou a tuňákem. No a kdo četl včerejší příspěvek, tak pochopí, že jsme dali přednost jídlu před hokejem a zahrát si půjdeme až po výplatě...

No a kdyby se někomu zdál dnešní příspěvek nudnej, tak se mu snad bude líbit video ze včerejšího dne volna :)

Z Vancouveru zdraví Miky a jeho věrný přítel Vaňous :)