Nové možnosti zbohatnutí :)

Ahoj, ahoj, ahoj

včera jsme ulehli po druhý hodině a v lehce podroušeném stavu jsme se psychicky připravovali na ranní směnu na žebříkách :) Nicméně v sedm ráno volal prcek, že prší a že se makat nejde, jupíííí :) Ovšem pujde se zejtra, haha... vzhledem k tomu, co se na dnešek chystá na střeše jsem mu naznačil, že zítra to asi nepůjde. Čili máme jít aspoň dneska odpoledne. Takže teď čekáme na telefonát, ve kterym to zase zruší... je to vůl :)

No jak už jsem naznačil včera, na americkej fotbal fakt nechoďte. Já to viděl jednou v televizi a říkal jsem si, že naživo to musí bejt lepší... není. Je to úplně stejný. Asi takhle, tisíce kanaďanů se furt jenom couraj sem a tam, pořád si něco kupujou, každou chvilkou se vstává, páč někdo chce někam projít, každej se snaží aby byl vidět na velký obrazovce, vydávaj ze sebe takový ty podivný výkřiky a zvuky, který známe z americkejch filmů... no prostě v hledišti se pořád něco děje. Což se bohužel o hřišti říct nedá. Jeden borec rozehraje míč, hodí ho za sebe, pak se všichni srazej a spadnou a to je konec. Tahle akční věc trvá zhruba pět vteřin a potom nastává tak dvouminutová pauza, ve který vběhnou na hřiště náhradníci, trenéři, maséři a vůbec každej kdo tam vběhnout může. Probírá se strategie příští srážky a takhle to pokračuje celou dobu... Dost často tam taky vjede sanitka, páč tak každou třetí srážku musej někoho odvízt do nemocnice. Takže se mu zatleská, on zamává a hraje se dál. No mazec. Jak říkám, vydrželi jsme to první poločas a kousek, pak jsme zamířili do hospůdky... tam to bylo o něčem jinym :)

No a teď konečně k novýmu plánu jak zbohatnout. Objevili jsme, že za barákem máme velký dostihový závodiště a každou neděli (čili zítra) jsou tam dostihy a co je důležitý, vstupný je zadarmo :) Takže jsme naplánovali dvě hlavní strategie. První je trochu nudná, prostě si vsadíme na nějakýho outsidera naše poslední prachy a budeme doufat, že se stane zázrak. Ta druhá je o dost zajímavější. Hlavní dostih je vypsanej na padesít tisíc doláčů a já věřim tomu, že kdybych Vaňouse správně vedl, mohli bysme skončit do třetího místa... takže dneska jdeme do města shánět koňskej převlek pro Vaňhu a žokejskou čepičku a bičík pro mě :)

Jinak zase nám zlobí wifina, takže jsme opět v knihovně. Takže víc fotek přidáme zase příště, teď už dochází čas...

Z Vancouveru zdraví Miky a Vaňous

tak to je ta slavná hra (ale zase jsme byli na největšim zastřešenym staďáku na světě)

hospůdka :)