Zvědavec Don :)

Vážení přátelé cechu natěračského,

zdravíme vás opět z Vancouveráku... konec konců jako každý jiný den. Náš fyzický stav začíná balancovat na hranici snesitelnosti :) Málo jídla, málo spánku a naproti tomu hodně práce a hlavně hodně jízdy na těch našich turbokolech. Dneska jsme tak odhadem spočítali, že za ten měsíc co jsme tady (už jsme tady měsíc) máme v nohách něco kolem pětiset cyklokiláků. Jestli to takhle půjde dál, tak se z Kanady vrátíme především s odporem k cyklistice.

Dnešním dnem počínaje má náš boss prcek novou přezdívku. Pochází od pana profesora Omara a sice "Ladilla" (pro lingvisticky nadané jedince udávám i uruguayskou výslovnost "ladiža") a překlad? Otravná blecha... což sedí.

Tak a teď se konečně dostaneme k dlouho slibovanému popisu našeho spolubydliče Dona. Kde začít? Tenhle borec, kterej o sobě tvrdí, že učil 15 let v Athénách na univerzitě (o čemž by se podle mě dalo s úspěchem pochybovat) v podstatě nevychází z našeho baráčku a jen v županu a s hrnkem kafe korzuje naší chodbou a s neuvěřitelnou vytrvalostí vyčkává na svoji kořist kterou by si ulovil ke konverzaci, přičemž se ani tolik nejedná o konverzaci jako spíš o monolog. Hlavní body podle kterých poznáte Dona

1) župan

2) nasazený klobouk když je venku teplo (aniž by ven vycházel)

3) neustálé opakování jednoho slova

4) hrnek kafe (když mu vychladne, strčí ho na plotýnku, ohřeje a jede dál)

5) no a hlavně obdivování cizí večeře

Chvilku nám to trvalo, ale teď už víme, že když je Don na chodbě tak se z pokoje co? Nevychází :) a už tuplem ne, jde-li se vařit večeře. To si totiž Don stoupne nad vaší pánvičku, začne k ní čuchat a tipuje co by to tak tentokrát mohlo být. Když to odhalí, tak to vypadá asi následovně.

"Co to dneska vaříte? To jsou játra, že? No játra... hmm.. játra... hmm... játra... játra... zdravá strava... játra... jojo, játra... a kde jste je koupily, ty játra? Kolik tak stojej játra?¨..."

V lepším případě si ho vyslechneme a vypadneme. Horší varianta nastane když Erik zjistí, že se na chodbě něco děje. To pak vyleze a je to úplně v prdeli :) To bych vám, přátelé nepřál...

A ještě než předám Vaňousovi psací stroj, aby se ve svém okénku vyjádřil, tak si musíme vážně pohovořit... Představte si, že si tak člověk natírá barák, pustí si k tomu hudbu z mobilu, poslouchá a vesele pracuje. Nicméně pojednou si uvědomí, že ten přístroj, kterej mu hraje byl původně určen k něčemu jinýmu než k přehrávání hudby. Tak námatkou třeba k přijímání zpráv od přátel, rodičů, blízkých, známých, cizích... zatímco jeho telefon mu prostě jen hraje tu hudbu a žádný zprávy nepřijímá. Prvních pár dní to přejde, pak ovšem začne být nervózní a stále čeká, že mu tu zprávu třeba někdo pošle... ale nic a nic. Takže poslední stadium je to, že si nějakou tu zprávu prostě vynutí, což je přesně to, co teď udělám.

Prostě až dneska budete mít deset hodin večer a já jednu odpoledne a budu mít pauzu na oběd, tak mi všichni povinně pošlete smsku. Ale všichni, jasný? Nejen ti co mě znaj, ale i náhodní čtenáři, jasný? A aby to bylo zajímavější, tak smska může obsahovat pouze pět slov... ne to je blbost... a nebo ne, není :) prostě pět slov plus podpis. Může se stát, že si někdo zítra nestihne náš úžasnej blog přečíst, takže si to mezi sebou vyřiďte... ukažte co ve vás je a zavalte mě :) Všechny smsky tady zejtra zveřejnim :) No a vítězná smska bude samozřejmě odměněna :) Jo a moje číslo je +420608832885. Tak adios amigos.

Tak já dneska jen v rychlosti než usnu musim reagovat na dotazy a příspěvky v diskuzi. Děkuji Bartymu, že nás v případě našeho vystěhování rád nechá bydlet ve svým bytě v HK, ale bohužel bysme to na těch našich kostitřasech asi tak o 10 minut nestíhali dojíždět do práce a prcek by nás vykop:-) K těm nasprejovanejm botám. To takle jednou Miky sprejoval zábradlí na modro a když se mu to povedlo dokončit, tak k mému překvapení, ale i k překvapení Mikyho, sem zjistil, že přebarvil nejen to zábradlí, ale i špičky svejch černejch bot:-) No co Vám budu povídat, vypadá to jako novej model od Adidasu z připravovaný kolekce jaro 2020:-) Kdyby je viděl nějakej manager přes botky, tak ho hned najme, páč to je fakt originál a s napodobením by měli problémy i Vietnamci:-)

Děkuji a tímto jmenuju Vaňouse jako zástupce pro zodpovídání dotazů. Ačkoliv musím samozřejmě podotknout, že sprejování jsem měl naprosto pod kontrolou a špičky bot jsem obětoval v zájmu dokoalého nátěru :)

Tak se mějte a nezapomeňte V 10 VEČER

Miky a Vaňous