Koulovaná na Grouse Mountain :)

Ciao čtenáři,
předem se omlouvám, že dnešní příspěvek nebude tak vtipnej, zábavnej... no prostě tak dobrej jako obvykle :) Zaprvé jsme strašně unavený a za druhý (a to hlavně) se nic vtipnýho nestalo, a tudíž bych si musel vymýšlet ještě víc než obvykle... ale zato sem dáme pár krásnejch fotek :)
Náš dnešní plán: v jedenáct dorazíme do opravny kol, za hodinku je spravíme, mrkneme na Grouse Mountain a půjdeme se plácnout na pláž, páč dneska tady bylo úplně tropický vedro. Když jsme asi ve tři hodiny opouštěli opravnu kol, bylo nám jasný, že ten plán asi úplně neklapne :) Na Vaňousově kole se totiž objevila skrytá závada, a sice prasklej střed nebo co. No a páč jsme oba technický talenti, tak jsme to kvalitně spravili a tudíž je teď jen otázkou času, kdy se to kolo úplně rozloží :) Taky jsme si pořídili helmy. Vaňous si jí koupil a já jí našel :) (a tím našel myslim fakt našel... nic jsem neukradl). Je zelená a má na sobě kytičky, což byla přesně ta poslední věc, která mýmu kolu chyběla a teď teprve o sobě můžu prohlásit, že na tom vypadám jako absolutní idiot :) Taky se mi moje brzdy zdály trošku povolený, takže jsem je přitáhnul, v důsledku čehož teď brzdim vlastně neustále :)
Cestou na Grouse jsme potkali jeden sympatickej českej páreček. Poprvé jsme zablokovali dopravu na křižovatce, když jsme zjistili že mluvíme stejnym jazykem a podruhý na další kde jsme si vyměňovali telefoní čísla. Taky měli namířeno na Grouse, tak jsme vyrazili společně. Dostali jsme pár zajímavejch tipů na práci a kdyby se extrémně zadařilo, tak bysme mohli v budoucnu opustit natěračský řemeslo a zúročovat zkušennosti od Pepy Másla a živit se mnohem lépe placenou zahradničinou.
O cestě na Grouse jsem na netu četl, že to je nejextrémnější a nejnáročnější a nej... výstup na zeměkouli. No... není :) Bylo to celkem v pohodě, spíš ta cesta na našich bicyklech k úpatí týhle hory byla šílěná, šlapali jsme přes hodinu do úmornýho kopce, mně pořád padal řetěz atd. Ale pozitivní je, že jsem zjistil, že moje kolo zvládá při troše dobrý vůle přehazovat. Blbý je, že musim neustále držet páčku v tý poloze kde chci aby byla, jinak se okamžitě vrací do polohy počáteční a tenhle návratovej efekt je navíc většinou doprovázem efektem vedlejším a sice padáním řetězu... takže funim, zastavuju, narovnávám, kopu do toho... No paráda. A ještě nesmíme zapomenout, že při tom mám pořád na hlavě svůj zelenej kytičkovanej zázrak :)
Ale nahoře to bylo teda luxusní, to zase jo :) Opalovačka, sníh, parádní výhled. Dali jsme si s Vaňousem vynikající koulovanou a já jsem se ještě povozil na prdeli z kopce dolů, bohužel se stala taková drobná nehoda a na dojezdu jsem srazil jednu milou paní :)
Co se naší vyhlášené soutěže týče, tak bysme rádi poděkovali oběma soutěžícím a vyhlásili vítěze. Stal se jím Geg, kterej správně odhalil chlapeckou skupinu Backstreet Boys. Nicméně Monča si dala práci a napsala tak dlouhej příspěvek, že jí nemůžeme cenu odepřít, a proto jsme se rozhodli přiznat jí cenu útěchy :) čili vyhráli všichni a to je hezký :)
Teď se ještě můžete pokochat fotečkama a my se s váma loučíme a těšíme se brzo na čtenou :)
Ještě bych poprosil Báru, aby od nás v nemocnici moooooooc pozdravovala Štěpku, vyřídila, že jí držíme palce a až to bude možný, aby jí povyprávěla jak se tady máme a že na ní moc myslíme.
Tímto se s váma loučíme a jdeme spát.

dneska bylo krásně jasno a tak jsme viděli americkou sopku :)

po dojezdu k hoře

kochám se :)

koulovanááááá :)

Second narrow bridge. Kousek od něj bydlíme.

Vaňous a medvěd (nahoře medvěd, pod ním Vaňous)